Fotografka Lena Knappova / Jak se fotí zákulisí pařížských fashion weeků

K práci fotografky přišla víceméně náhodou, jednoho dne dostala nabídku dělat asistentku britskému fotografovi Stevovi Woodovi, známému zejména pro zapomenuté portréty Andyho Warhola.

„Naše první Chanel show byla shodou okolností Lagerfeldova poslední. Měla jsem tenkrát s sebou pouze malý kompakt a na sobě all black outfit. Ten mi pomohl splynout v šumu chaosu, což je pro backstage focení velkou výhodou.“ Právě chaotické momenty – předtím než modelky vyjdou na molo – jsou ideálním časem pro Leniny záběry zachycující sympatickou nedokonalost, kterou fotky z ranveje postrádají.

Ráno Chanel, večer Louis Vuitton – takový je obvykle závěr fashion weeku. Fotografové se po každé prohlídce předhánějí v tom, kdo rychleji na veřejné WiFi nahraje fotky do databáze, odkud si je mohou koupit online platformy a magazíny. Asi nikoho nepřekvapí, že i navzdory kvalitě střihů a energie, která se do každé prohlídky promítá, jsou fotky celebrit ty nejžádanější. Cena za jednu fotku se pohybuje v tisících eur.

Leniny fotky postupně začaly zajímat relevantní módní platformy, a to i díky jejímu Instagramu – fotky jí publikoval mj. portugalský i česko-slovenský Vogue, stala se oficiální fotografkou značky Koché a francouzský online magazín A Part si ji pro svůj digitál najal jako fotografku fashion weeku. Okruh lidí, se kterými Lena spolupracovala, ji nepřivedl jen k fotce, ale i k samotné módě: „Měla jsem štěstí na zkušené tutory s extrémně vytříbeným vkusem. Naučili mě na módu se nejen dívat, ale i ji studovat, číst si o ní a chápat souvislosti.“

Snad i díky nim se Lena dívá na devadesátá léta s určitou nostalgií – móda a prohlídky byly tenkrát přístupné mnohem menší skupině lidí než dnes. V jednadvacátém století se móda demokratizovala, ale zároveň se stala i více konzumní záležitostí. Značky, které byly historicky exkluzivní, dnes produkují oblečení, které spíše připomíná jejich merchandise než módní kousky.

Trendy jsou pro lidi bez stylu, cituje Lena ikonickou módní kritičku Diane Pernet. Na trendech je však postaveno množství současných módních značek.
„Přehlídky z osmdesátých a devadesátých let připomínaly spíše performance art. Bylo to mnohem víc o lásce k umění a svobodě.“

Jean Paul Gaultier si například vychoval komunitu lidí, která mu po mnoho let byla jako návrháři oddaná. Módní dům Yves Saint Laurent také spolupracuje už více než dvacet let se stejnými tvářemi – Kate Moss, Lenny Krevitz či Charlotte Gainsburg. Spolupracuje s nimi, protože jejich osobní styl je odrazem všeho, co YSL zosobňuje.

„Lidé rádi prohlašují, že milují Chanel či jinou konkrétní značku. Ale moje reakce vždy je: A který Chanel máte na mysli? Ten, co dělala Coco, Lagerfeld nebo současná kreativní ředitelka Virginie Viard? Každý z nich má osobitý rukopis, pracují v jiné době a nastupují po někom jiném,“ uzavírá Lena Knappova.

Moje oblíbené módní značky jsou nyní Haider Ackermann, Yohji Yamamoto, Rick Owens nebo Vivienne Westwood. V našich končinách to dělá dobře Nehera, v oblasti udržitelnosti jde příkladem české ODIVI.
Prohlídka, která mě nikdy neomrzí je „The Horn of Plenty“ od Alexander McQueen
Historicky nejhorším trendem byla trička s logem značky. A bohužel se zdá, že i pořád jsou.
Poslední věc, kterou jsem si koupila je černé sako od Ann Demeulemeester.
Na wishlistu mám černé kiss boots od Ricka Owense.
V Paříži miluji část Belleville. Jsou tam skvělé bary, restaurace, lidé z celého světa, silné kulturní zázemí, a to vše dohromady je umocněné sklenkou dobrého vína na dobrém místě a za dobrou cenu.
Obdivuji styl Patti Smith. Obecně mám ráda androgynní módu. Mám ráda lidi, jejichž oblečení, charisma a projev jsou v symbióze.