S Karlem se známe už pěknou řadu let a v těch posledních jsme začali i hodně spolupracovat. Většinou, když mu volám, zvedne telefon a hlásí mi, že zrovna jede lítat. „Ale zajdeme na pivo hned, jak se vrátím…” Po práci sedne s designéry Romanem Vrtiškou, Vladimírem Žákem a Filipem Streitem do auta a spontánně vyrazí na hory. V zimě na lyže, v létě na padák, na kola, anebo sjíždět řeku. Karel se snaží hodně si užívat života, a to se propisuje i do jeho kreativní práce.
„Baví mě vytvářet věci, které v sobě mají nějakou přidanou hodnotu, nějaký prvek překvapení i zábavy a právě pohyb je jedním z hlavních impulzů, které takové zážitky umožňují,“ vysvětluje Karel. „Aspoň já to tak vnímám. Ale upřímně, možná to opravdu všechno jen vychází z mé neposedné povahy. Rád sportuji, lítám, lyžuji, lezu, prostě dělám blbosti,“ směje se.
Produktový designér Karel Matějka / Navrhovat jednoduché věci je to nejtěžší
Návrhář Aleš Boem v kreativním hovoru se svým kolegou-designérem a adrenalinovým nadšencem Karlem Matějkou, který ve světovém epicentru designu – nedávném milánském Designweeku – posbíral úspěchy s kinetickým křeslem Restless.
Karel Matějka nedávno s velkým úspěchem vystavoval na designovém vrcholu sezonu – na Design Weeku v Miláně. Ten se letos odehrál po delší pauze způsobené pandemií, a to v mnohem komornější atmosféře, než bývá zvykem.
Karel v Miláně představil hravé kinetické křeslo Restless ze série svých posledních prací nazvané L’Instabilité.
Křeslo Restless pomyslně uzavírá kolekci s balancujícím svítidlem One Zero a houpacím němým sluhou Alfred. Na první pohled jsou to velice krásné produkty, které hodně překvapí svou hravostí a interaktivitou. Když hodíte Alfredovi kabát, tak se hezky ukloní, lampa zase zůstane stát přesně tak, jak jí nahnete a houpací křeslo Restless se nejenom houpe, ale i točí. Spousta zábavy!
„Miluji ten pocit euforie a radosti, kdy si můžete svobodně hrát jako dítě. Je to neuvěřitelně osvobozující. Chtěl bych, aby přesně tento pocit lidé při sezení na mém novém křesle zažívali.“
Na Karlově práci je nejzajímavější, jak jsou jeho produkty důmyslně propracované. Forma sleduje funkci, to je v designu celkem klasika. Světlo stojí na kouli, která se naklání – jasně – nicméně, uvnitř najdete velice rafinovaný vyvažovací systém, dále karbonovou trubku, která se při manipulaci neprohne a také speciální LED diody a stmívač. Navrhnout jednoduché věci je vždy to nejtěžší.
U křesla si můžete všimnout odtokové díry, díky tomu je funkčním solitérem i v exteriéru. Já osobně si jej zamiloval tím, jak propojuje dnes opomíjenou techniku laminátu spolu s estetikou doby, kdy panoval největší laminátový boom.
Pro mě Karel není jenom výborným designérem, ale i skvělým řemeslníkem. Sice se vám tak určitě nepředstaví, ale jeho truhlářská řemeslná zručnost je určitě důvodem, proč jsou jeho produkty perfektně technicky dotažené. Nikdy nejde o záležitost podléhající trendům nebo marketingu.
“Jako dítě a teenager jsem strávil mnoho obohacujících okamžiků v dílně mého otce a naučil se hodně o dřevě a technikách řezbářství...”
Ostatně, jeho otec má výbornou truhlárnu, ve které Karel prakticky vyrostl. Velmi se mi líbí to spojení – otec a syn, tradice a moderna, truhlárna a současné designerské studio. „Jako dítě a teenager jsem strávil mnoho obohacujících okamžiků v dílně mého otce, naučil se hodně o dřevě a technikách řezbářství a osvojil si tajemství letité tradice,“ popisuje Karel krásné pracovní zázemí na okraji Prahy, kde vzniká spousta zajímavých realizací.
Dva soběstačné světy, které se harmonicky prolínají. Ve studiu se kromě práce pro renomované firmy navrhují i produkty a interiéry na míru. Realizují se v truhlárně – a také naopak truhlárna dělá zakázky, kde je třeba pomoci zručného designéra. Docela jsem záviděl Karlovu několikaměsíční pracovní „dovolenou” v tropech, kde realizovali luxusní vilu. Naštěstí teď s manželkou žijeme v Karibiku, když mi popisuje, jak plánují s otcem sjíždět řeku Zambezi.
Letos to taky bude první zima, kdy nebudu litovat, že jsem si nenechal udělat jeho lyže. Ty miluju od začátku, kdy vznikla první kolekce NaHory a byly potažené dřevěnou dýhou. V tu dobu vlastně neexistovaly lyže, které by neměly extrémní a nevkusnou sportovní grafiku. Jeho lyže byly takovým minimalistickým osvěžením a současně vypadaly tradičně.
