Představit si plovoucí kru, ledovec na moři, je pro většinu snadné, byť ji většina z nás, včetně mě, reálně zahlédla jen na monitorech, obrazovkách či plátnech. Tak si tedy představte, že ona viditelná část pohupující se na vlnách je to, co vidíte na ostatních. Jejich chování, jednání a oděv. Budiž také symbolem pro jejich komunikaci, úroveň slovní zásoby a umění ji používat ve vhodné situaci. Vše, co na jiném člověku vidíte, tedy jeho projev, často se stopami kultivovanosti, často bez nich. Sem tam se při setkání s touto pomyslnou krou v mírném, pozitivním šoku zamyslíte, kde se tak milý člověk před vámi tak dlouho skrýval a zda nejde o cestovatele v čase, kterýžto nedopatřením přistál právě teď přímo před vámi. Ano, kultivovaný projev dnes šokuje mnohem více než opak, který je zbědovanou normou.
Daniel Šmíd je profesionálním lektorem moderní etikety, firemní kultury a kultivovaného projevu. Mimo to je velkým znalcem pánské módy a autorem krásné a informacemi nabité „coffee table“ knihy o oblékání Smart Casual. Nedávno mu vyšla také rozsáhlá publikace Etiketa domácí, jež by měla mít čestné místo určitě v každé domácnosti. Pro Selected připravil úvahu, o čem etiketa je a čím nám tolik prospívá.
Ta viditelná část však pod sebou táhne obří hroudu ledu, která je našim zrakům skryta. Pod hladinou, v našem nitru, zůstávají pro ostatní ukryté vlastnosti, jako je naše empatie, respekt, takt a jemný cit pro situaci. Společně s nimi tam roztahuje své paže velkorysost, držíce za útlá ramena naši střídmost. Vzadu za nimi naoko nenápadně postává elegantně oděná pokora. Často stranou, avšak nepřehlédnutelně vyplňují prostor ochota a zdravé sebevědomí, které čile hovoří s naší radostí ze života, dynamikou a pozitivním vnímáním světa. Prostor je prosycen nenásilnou vůní čistoty myšlenek, aby svojí velikostí tu viditelnou špičku nad hladinou násobně přesahoval.
“Většina rodičů učí zdvořilosti, přijatelným frázím a slovům, zlidověle slušnému chování, své děti od samého počátku jejich života...”
Velká část lidí rozumí tomu, že je nějaký důvod pro správné a korektní chování v souladu s dobrými mravy. Většina rodičů učí zdvořilosti, přijatelným frázím a slovům, zlidověle slušnému chování, své děti od samého počátku jejich života. Někteří jsou si plně vědomi, někteří jen tuší, že tím dávají svým dětem sadu výhod, které se přenesou do budoucna a pomohou jim zvládat situace ve škole, v jejich sociální skupině nebo v jejich budoucí profesi a práci.
Mnoho dospělých mající to štěstí mít děti přirozeně odmítá přispívat k hrubostem ve společnosti. Proto nabízí svým dětem již od útlého věku zásady a návody, jak jednat, chovat se a mluvit lépe. Začátky jsou nesmělé a projevují se v umění požádat za použití „kouzelných slovíček“ a reagovat na podanou věc či poskytnutou službu přes úsměv proceděným poděkováním. Dospělí motivují své děti, aby se uměly rozdělit o jídlo, dobroty nebo hračky, nabízejí jim důvody, proč je lakomství pro ostatní nepříjemná zkušenost. Časem ti rodiče, kteří mají příležitost nebo ji vyhledávají, ukazují dětem, jak se správně představit, jak vytvořit pozitivní první dojem, a předkládají jim náměty, jak které prostředí přímo definuje chování lidí. A opačně, jak chování lidí ovlivňuje prostředí, ve kterém se nacházejí.
“Je jen málo okamžiků v životě každého člověka, které nejsou nějak ovlivněny doporučeními, pravidly v chování a jednání a případnými důsledky jejich ignorování...”
Moudří rodiče vědí, že děti jsou bystrými pozorovateli a vše, co vidí na svých nejbližších, vnímají a absorbují. Ve své extrémně „hladové“ paměti si uchovávají jednotlivé situace a přidávají k nim chování nebo jednání, které viděli u rodičů, pěstounů nebo prarodičů. Moudří rodiče jsou obezřetní ve svých vlastních projevech, aby právě svým modelem, svým vlastním příkladem relativně snadno přispěli k tomu, že jejich dítě se v podobné situaci zachová podobně. Podobně vhodně. Ti méně zkušení, nemohu říci nemoudří, nebo ti, kteří si o svých dětech myslí, že je neslyší, že jsou „přece malí a hloupí“ a ještě tomu nerozumí, staví ve svých dětech základy pro hrubé chování, neomalené jednání a absenci kultivovaného projevu v jejich budoucích vazbách a vztazích.
Je jen málo okamžiků v životě každého člověka, které nejsou nějak ovlivněny doporučeními, pravidly v chování a jednání a případnými důsledky jejich ignorování. Školy mají své školní řády, soubor pravidel a dohod, který od studentů i pedagogů vyžaduje jejich dodržování. Etické kodexy nebo příručky pro zaměstnance uvádějí, jaké chování je vhodné, jaké nevhodné a jaké bude považováno za nepřijatelné. A to směrem k zákazníkům, nadřízeným i kolegům. Stejně tak se setkáte téměř v každém domě s bytovým řádem, v hotelích s řádem pro hosty, případně s návody pro evakuaci. Také venkovní prostředí nevynechává poradit nám pomocí psaných návodů, jak se chovat na silnicích, chodnících či stezkách. Provozní řády, jejich reklamační příbuzní, pravidla pro používání sauny, bazénů, veřejných sportovišť a další si mnohdy nečteme, protože „přece víme“, jak se chovat. Svým často strohým jazykem však promlouvají v případě, že dojde k jejich porušení a někomu se ono nerespektování nelíbí nebo tím případně utrpěl nějakou újmu.
Na první pohled se může zdát, že je toho na nás příliš a není prostor pro svobodné chování. Možná sám v lese, napadne vás. Ani tam však není možné chovat se a jednat podle našich pudů. Také tam a právě tam začíná pole respektu vůči okolí, životnímu prostředí v jeho neživé formě a všem jeho živým formám. Pole, přes které kráčíme mnohdy bezmyšlenkovitě věříce, že to nějak dopadne.
Bez etikety, tedy souboru doporučení, jak se chovat k lidem v nejrůznějších situacích, by se celá společnost vrhla do chaosu. Bez návodů, jak se v dané situaci zachovat, co neříkat a jak jednat v souladu s dobrými mravy, by dominanci uchvátili ti průbojnější, silnější a mocnější bez ohledu na ty, jež jimi nejsou. Lidé by používali slova, věty a sdělovali své myšlenky bez ohledu na to, zda je to přijatelné a jak je jejich prohlášení drsné. V prostorách kolem jídla by vládla anarchie neumožňující těm citlivějším dostatek místa u stolu nebo čas pro klidné vychutnání si svého pokrmu.
Novou knihu Daniela Šmída Etiketa domácí koupíte zde
Focení s Danielem proběhlo v prostorách DEPO, více o této kreativní zóně zde