Nedávno jsem v autorádiu zaslechl přirovnání, které mi přišlo docela nepřístojné. Autor komentoval letošní osmdesáté výroční vzniku Hemingwayova geniálního díla Komu zvoní hrana. Svůj příspěvek ukončil, že název knihy inspiroval dokonce tvůrce jednoho dílu sitcomu Comeback.
Pro obdobný efekt: o slavných parfémech Creed se vyjádřil zpěvák Olly Murs, že jej nosí proto, neboť jej všechny ženy pak chtějí. Jistě, citovat v jedné větě sporného popového pábitele a ikonický parfumérský dům založený již roku 1760, je… docela nepřístojné.
Creed patří mezi legendy niche parfémů, tedy klubu těch nejexkluzivnějších vůní stranou vonného mainstreamu. Pravdou je, že s datem založení je to u Creed krapet tajuplnější a s heslem o „o šesté generaci parfumérů” o to víc – neboť v osmnáctém a devatenáctém století se značka Creed věnovala výhradně krejčovině. Ale určitě nijak zle, vždyť Creed šatil nejstylovější francouské i anglické šlechtice a královna Viktorie je dokonce poctila královskou pečetí.
Na parfémy došlo mnohem později a zejména představením vůně Green Irish Tweed v osmdesátých letech minulého století se Creed zařadil di skupiny skutečně nejvybranějších parfumérů světa.
