Říká se, že když to přijde, tak to poznáte. A opravdu poznáte.
Dokážu přesně popsat všechny pocity, jako by to bylo včera. Stojím na terase restaurace, od moře lehce pofukuje, slyším nezaměnitelný zvuk palmových listů. Není to ale vizuální krása, co mě dostává do kolen. Je to atmosféra. To neuchopitelné cosi ve vzduchu, které vás nutí k přihlouplému úsměvu a vy se cítíte dobře. Báječně. Vyrovnaně. Stejně jako všichni kolem vás.
Našli jste. TO místo. Místo, které vás donutí příští roky překročit hranice nejen rodného státu, ale hlavně ty svoje.
1 / 18
Karolína Smítal si před třemi roky se svým manželem pořídila hotel na karibském ostrově Roatán. Rodinný resort Tranquilseas Eco Lodge & Dive Center, kde nyní žijí se svým pětiletým synem, čítá sedmipokojový hotel s restaurací, jóga centrum a potápěčskou bázi. Svými slovy sepsala, proč se rozhodli pro razantní životní změnu a jak se jim nyní žije v tropickém ráji.
Takhle jednoduše si nás našel život v zahraničí. Já i manžel jsme lidé pevně stojící na zemi. Já se živím slovy, on naopak čísly. Po životě v cizině jsme směle pokukovali docela dlouho, bylo tu pořád nějaké ale. Zkusili jsme chvilku život na Bali, aby si nás nakonec získal úplně opačný kout světa. K ostrovu Roatán jsme došli úplnou náhodou, kdy selhal náš balijský plán.
“Náš přítel, aniž by si uvědomil, že nám právě překopal život od základů, řekl: 'Však jo, vždyť je to tu na prodej!'”
Začalo to poklidně. Koupili jsme malý řadový domek na Roatánu v Hondurasu. A přijeli ho jako turisté poznávat. Jezdili jsme po ostrově, zkoumali, hledali a bloudili, až nás cesta zavedla do resortu Tranquilseas. Mimo hlavní cestu, turistický ruch i Google mapy. Bylo nám tam tak dobře! Nezůstalo u jedné návštěvy.
A na té poslední, při společné večeři s kamarádem, padla osudná věta. „Tak by mělo vypadat naše vysněné místo!“ A náš přítel, aniž by si uvědomil, že nám právě překopal život od základů, řekl: „Však jo, vždyť je to tu na prodej“.
Druhý den v letadle do Evropy bylo o čem přemýšlet. Ale ne na dlouho. Máme takové heslo. Jestli je tohle naše cesta, tak to klapne. Tak jsme se na tu cestu vydali. A ono to klaplo. Koupili jsme celý resort z tepla českého obýváku bez toho, aniž bychom viděli jediný hotelový pokoj, kuchyni či kanceláře. Natož všechny zaměstnance!
Každý kousek skládanky ale zapadnul do sebe a přesně za půl roku jsme v ruce drželi klíče od splněného snu.
Tak začal náš karibský sen. Někdy byl tak intenzivní, že jsme se z něj museli vypsat na stejnojmenném instagramovém profilu. Sbalit kufry a vyrazit do světa není tak lehké, jak se může zdát. Všichni si s sebou přinášíme své rituály, naučená gesta, zkušenosti, podle kterých hodnotíme ostatní. A nic z toho najednou nefunguje.
Musíte začít od začátku. Naučit se znova účetnictví, psát datum obráceně, nikdy v životě už nepochopit, kolik je jedna stopa či dvě libry. Kulturní střet na sebe také nenechá dlouho čekat. Musíte se jinak chovat k zaměstnancům, protože co je v Evropě normou, je zde neprofesionální.
Všechny obtíže ale smažeme každé ráno u snídaně. S hrnkem v ruce koukáme na Karibik a už pomilionté si říkáme, že takhle vypadají opravdová kouzla matky přírody. Náš resort leží přímo u druhého největšího korálového útesu na světě. Moře hraje všemi odstíny modré a tyrkysové a příjemně pofukuje. Kolem nás létají kolibříci a my se znovu utvrzujeme v tom, že odchod z uspěchané Evropy byl správnou volbou.
Nejčastější otázka. Jak to udělat, jak se odstěhovat, kde najít to místo? Odpověď bude asi jiná, než čekáte. Nehledejte. Ono si vás to najde samo. Jen cestujte, poznávejte a zkuste chvilku někde žít jako místní člověk. Pláže jsou krásná věc, důležitější ale bude, jestli tam najdete správnou školu pro vaše dítě, takovou stravu, kterou vydržíte jíst 365 dní v roce a také druhou rodinu, do které zapadnete. Stejně tak budete potřebovat dostatečný budget. Náklady v prvních letech jsou astronomické. Právníci, překladatelé, dokumenty a razítka potřebná pro legální pobyt stojí nemalé peníze a občas i velké nervy.
Pokud máte děti, začněte co nejdříve. Náš pětiletý syn snáší letadlo o dost lépe než my. Stejně tak časové posuny, změny stravy i řeči. Jeho mozek si nestihl vypracovat žádný rámec a dogma. Jsme v Čechách, jsme na ostrově, jsme v takové školce nebo makové. Prostě jen žije, řádí a bere to jako samozřejmost.
Někde mezi kontinenty se nám podařilo vytvořit vzácnou rovnováhu. I když se nám zatím naše práce v ČR díky Covidu nepodařila opustit tak, jak jsme si představovali, žijeme spokojený a naplněný život. Pevně věříme, že už se nikdy nebude opakovat situace, kdy nás honduraská vláda ze dne na den všechny zavřela na dlouhých šest měsíců. A v to stejné věříme i pro naší českou domovinu. Vždyť svoboda slova, podnikání a cestování tvoří naprostý základ života.
Tak až budete zase na cestách, vzpomeňte si na krajany v dalekém Hondurasu a zastavte se na mojito u nás v Tranquilseas.
