Než se mi elektrokolo Gogoro Eeyo dostalo do ruky, byla jsem hodně skeptická. Jako pro vyznavače sportovní silniční cyklistiky je pro mě slovní spojení „městské elektrokolo“ esencí lenosti. Na elektrokole jsem navíc ani nikdy v životě nejela – vždy jsem se spokojila pouze s pohledem na nevzhledná těžká monstra, která vás sice dovezou, kam chcete, ale k eleganci mají tak daleko jako k vám domů, když se jim vybije baterie. Gogoro Eeyo je ale prý něco jiného, tvrdili mi. Tak jsem se rozhodla o tom přesvědčit.
První, co mě na něm zaujalo, byl samozřejmě design. A nebyla jsem sama – už když jsem si kolo vedla domů na vzdálenost asi sto metrů od auta, zastavili mě tři lidi. Otázky byly stejné jako od všech dalších, co se ptali v následujících čtrnácti dnech: „To je nádherný kolo!“ – „Jojo, děkuju.“ – „To nemá sedlovou trubku! To je zajímavý! A to je elektro?“ – „Jojo, motor je v zadním náboji.“ – „To není vůbec vidět! A kdo to vyrábí?“ – „Tchajwanská firma Gogoro.“ – „To neznám. A na kolik to přijde?“ – „Na 4399 eur.“ – „Aha. Tak na shledanou!“ Gogoro Eeyo není levné. A není pro všechny. Ale o to tady ani nejde. Je to odvážný počin na pomezí technologie a designu, který jasně říká, že po městě nemusíme jezdit jako „paní radová“.