Chutě Skandinávie / Zážitkové severské minidobrodružství s novým Volvo XC90

Pamatujete si z minulého desetiletí na erbovní dánsko-švédský seriál Most? Úvodní scéna je naprosto ikonická. Na mostě přes úžinu Öresund spojující dánskou metropoli Kodaň se švédským Malmö se najde zavražděné tělo. Jednou částí zasahuje do Dánska, druhou do Švédska. Spojit síly musí brilantní a osobnostně diametrálně rozdílné detektivní mozky, on z Dánska, ona ze Švédska. Jeden z nejlepších kriminálních seriálů všech dob může začít.

Nyní po této velkolepé, osm kilometrů dlouhé stavbě (druhý nejdelší most v Evropě) projíždím ve zbrusu nové XC90 a z nabušeného soundsystemu značky Bowers & Wilkins mi kontextově hraje ústřední melodie seriálu – Hollow Talk od dánských Choir of Young Believers. Mířím z kodaňského hotelu Villa Copenhagen (který navzdory svému skrovnému názvu je skvostným přepracováním obří bývalé budovy pošty) do jihošvédského penzionu a michelinského restaurantu Vyn, kde mám přespat a povečeřet. To vše za volantem nové hybridní podoby modelu XC90 švédské automobilky Volvo.

Tato vlajková loď mezi hybridními SUV od Volva má sice nyní elektrický protějšek v podobě modelu EX90. Švédská automobilka ale ještě úplně nezavrhla verzi poháněnou spalovacím motorem. Místo toho, aby hybridní model ustoupil elektrické variantě, Volvo aktualizovalo XC90 pro rok 2025 a nijak se netají důležitostí tohoto modelu jako klíčového zdroje zisku v následujících letech. A ještě aby ne – od svého uvedení před dvaadvaceti roky se elegantní XC90 okamžitě zařadilo mezi nejvíc ikonická auta nového milénia a brand definitivně posunulo do segmentu premium.

Současný refresh – první od roku 2014 – přináší úpravy podle současných trendů. Nové XC90 zůstává stejně nadčasocé, má ale ještě elegantnější exteriér inspirovaný nynějším designovým jazykem značky, jemně upravený interiér a nový „plovoucí“ infotainment displej.

Dříve poněkud problémový infotainment je nyní ozdobou vozu, osobně vyjma skvělé přehlednosti a solidní responze oceňuji i zdánlivou maličkost, a to, že na jednotlivé ikony a informace vidím i s brýlemi na dálku a nepotřebuji za jízdy střídat s brýlemi na blízko. Věřte, že toto řešit za volantem fakt nechcete. Se svojí oční vadou jsem se letos do takové situace u konkurenčního produktu skutečně dostal.

Ostatně, výrazná vylepšení infotainmentu ve volvech později na obědě probírám s technickým ředitelem značky Magnusem, znalým čtyřicátníkem s backgroundem v IT průmyslu, který je za tento segment zodpovědný. Zatímto u oběda v podniku Luftkastellet s krásným výhledem na ikonický most, který se magicky ztrací v dáli v mlze, probíráme technická řešení, později u večeře přejdeme k naší společné zálibě v indie-rocku devadesátých let.

Oběd v Luftkastellet sestává z pětichodového menu, ke kterému šéfkuchař páruje různé druhy švédských moštů, nealko ciderů a domácích limonád. Přece jenom, zákazníci restaurace jsou bez výhrad řidiči.

Okamžité dojmy z vozu? Je extrémně tiché, intuitivní a pohodlné a uvnitř si připadám nikoli jako v dopravním prostředku, ale spíš jako doma na gauči. To se může zdát jako maličko patetické přirovnání, ale skutečně až tak komfortně na mě obrovitý vůz působí. Koneckonců, interiér je mistrovským dílem skandinávského designu. Sedadla (výrobce vyjma recyklovaných materiálů vrací zpět do hry kůži nappa) jsou nejen estetická, ale také neuvěřitelně pohodlná i při delších cestách. Jemně prošívaná textura a ergonomické tvarování sedadel jsou navrženy s ohledem na komfort cestujících. Palubní deska z pravého dřeva a kovových detailů dodává prostoru luxusní, ale přitom přístupný – tedy příkladně skandinávský – charakter.

Není nic nového, že XC90 již na první pohled umí zaujme svou sofistikovanou elegancí – to umělo již ve své původní variantě z nultých let. Exteriér kombinuje jemné linie s robustními detaily, jako je ikonická maska chladiče a typickými světlomety Thor’s Hammer.

Pod kapotou se skrývá hybridní pohonná jednotka, která kombinuje dvoulitrový benzínový motor s elektromotorem (dojezd až 70 kilometrů).
Adaptivní podvozek poskytuje mimořádně klidnou jízdu, ať už se pohybujete po kvalitní dálnici, nebo na nerovnostech vedlejších cest. Což je něco, co se vás na jihošvédských okrskách týkat spíš nebude. Stejně tak jako výbušná jízda, která se v předpisovém a slušném Švédsku moc nenosí.

Když po třetí odpoledne dorážím k penzionu a michelinskému restaurantu Vyn, už se seversky stmívá, ustavičně prší a fouká pronikavý mořský vítr. Budova zpovzdálí vypadá jako příkladná filmová kulisa. Je to z mlhy vystupující zšeřelé stavení na úplné samotě. Ale záhy zjišťuji, že každé parkovací místo u hotelu se pyšní wallboxem a sprcha s digitálním displejem v hotelovém pokoji má několik programovacích chodů. Nejmodernější technologie zjevně dorazily i na samý konec světa.
Ačkoli bydlení za černočerné tmy působí krapet strašidelně, s ránem se proměňuje v pomyslné veselé bydliště venkovských dítek z knížek Astrid Lindgrenové.

Večeře v penzionu Vyn s restaurantem pyšnícím se dvěma michelinskými hvězdami má být jedním z pomyslných vrcholů mého krátkého skandinávského dobrodružství a šéfkuchař se skutečně překonává. Situaci mu neztěžuje ani fakt, že jsem vegetariánem a každý pokrm se vzhledově prakticky neliší od masových chodů.

Chef s puncem celebrity Daniel Berlin hodně pracuje s lokálními surovinami, jmenovitě houbami (které Švédové překvapivě sbírají s nemenším entuziasmem než Češi). Čerstvou rybu v mém případě nahrazuje nakládaná cibule a pozorná obsluha k minimalisticky připraveným chodům během této bezmála čtyřhodinové zážitkové seance páruje chuťově dokonale vyvažující vína.

Mimochodem, podnik se letos octl na seznamu stovky nejskvělejších míst na této planetě podle magazínu Time. Název Vyn znamená v češtině výhled, což se mi bohužel nevyplňuje, protože venku už horší počasí být nemůže. Až na druhý den po snídani se mi vyjevuje skutečný potenciál místa, ale to už spěchám zpět do Kodaně.

Beru to oklikou přes údajně nejjižnější cíp Švédska, Smygehamn, kde se nalézá krásný starý maják. Pečuje o něj vousatý potetovaný muž, který, jak se ukazuje, není drsným Vikingem, ale pochází ze slunného australského Melbourne. Jak se plážový surfař octl v mrazivě chladném a pustém švédském venkově, je na jiné vyprávění, ale figuruje v něm několik švédských exmanželek a ještě více severských ratolestí.

Australský Viking mi během našeho small talku nad domácím koláčem připomeneme jednu starou recenzi na XC90 od prostořekého Jeremy Clarksona. V ní slavný autonovinář tvrdí, že jasnou volbou sedmimístného SUV je Range Rover, a že nejlepším důkazem toho je, jak strašně se krade. Ale to se může snadno stát každému, kdo si jej koupí a po pár týdnech může místo dotyčného kroutit volantem nějaký borec v Albánii. Tímto tedy Clarkson jasně doporučuje XC90, protože to je tedy skutečně nejlepším SUV na trhu. Což je fakt, ke kterému se mocný Clarkson dostal sice poněkud krkolomně, ale ani já po dvou dnech strávených za volantem nové XC90 k jinému závěru prostě dojít nemůžu.