Zámecká paní Alexandra Kasperová / Jak jsme z ruiny vybudovali světový hotel

„Zámek jsme objevili náhodou, když jsme hledali domek na bydlení na Vysočině, kde jsme v té době podnikatelsky převzali jednu velkou firmu,“ vypráví majitelka prémiového Chateau Herálec Alexandra Kasperová. Šarmantní „zámecká paní“ je původně vystudovanou novinářkou a zakladatelkou velké komunikační agentury, v žilách ji však koluje modrá krev. Její šlechtičtí předkové mají nizozemské i ruské kořeny.
„Trošku se ten domek vymkl z ruky, byť jsme zámek v Herálci vydražili spíš s tím, že projektu ‘dáme cash flow’,“ pokračuje Alexandra. Nemovitost byla obrovská a zničená, doslova vybydlená, do roku 2000 byla na zámku speciální internátní škola. „Což na jednu stranu bylo fajn, protože nebyla úplně opuštěná, ale od války se na zámku dělali opravdu jen nevyhnutné opravy, takže chátral před očima.“

Po koupi zámku v roce 2004 hned kompletně vyměnili střechu, protože do zámku teklo, a začali připravovat projekt kompletní památkové obnovy a stavební rekonstrukce, aby po skončení mohli otevřít první pětihvězdičkový hotel na Vysočině. „Od začátku jsem to cítila tak, že tato ve své podstatě noblesní budova, jejíž základy byly položeny již ve třináctém století, by měla sloužit hostům další století. A tak i tento příběh skončil tak, že jsme si vlastně koupili práci, spoustu práce a starostí. Ale také radosti,“ usmívá se.

Zámek otevřel prvním hostům své brány v roce 2011, a to po půltřetího roku trvající rekonstrukci. „Protože jsem vedla celý proces, byla to pro mě obrovská zkušenost. Do obnovy zámku jsme s celým týmem vložili spoustu energie, kreativity a snad i lásky,“ pokračuje ve vyprávění Alexandra Kasperová. „Nikdy nezapomenu na to, jak projektová manažérka stavby Jarka Fajmonová při otevření pravila, že takovou stavbu má každý stavař asi jen jednou za život – byť jsme se občas škorpili a nešlo vždy všechno úplně hladce, ve finále všem bušilo srdce v jednom rytmu. Budu navždy vděčná, kolik šikovných a pracovitých lidí jsem v rámci přípravy i samotné rekonstrukce potkala,“ vzpomíná hoteliérka.

Alexandřiným úkolem bylo stavbu nejenom dokončit, ale v průběhu rekonstrukce také nastartovat marketing hotelu. Okolnosti ji navíc postavily do situace, že hned po otevření musela převzít i vedení projektu. „Bez předchozích hoteliérských zkušeností se nám se skvělým týmem, který postupně na zámku začal pracovat, povedlo nejen dobře odstartovat. Byla to jedinečná příležitost udělat věci tak, jak se to líbí vám,“ říká Alexandra.

A pokračuje: „Přála jsem si, abychom byli luxusním hotelem s atmosférou rodinného penzionu. Což se může zdát jako protimluv, ale dodnes jsem přesvědčená, že lidé se rádi vracejí na místo, kde slouží přátelští a milí lidé. A ti jsou opravdovou esencí dobré služby. Všichni žijí buďto u nás na vesnici, anebo v blízkém okolí, a jsou pro mě potvrzením teze, že skvělé lidi lze jednoduše najít všude. Dnes třeba hoch, kterého jsme kdysi přijímali na pozici číšníka, hotel vede, po deseti letech jsem Standovi ředitelskou pozici odevzdala s absolutní důvěrou.“  

Na práci v hotelu je prý nejhezčí sdílená radost. „Když hosty, kteří k nám přijíždí především odpočívat, překvapíme, jsou spokojeni a mají z toho, co děláme, radost. A tu radost, že se to povedlo, pak cítí i náš tým. Navíc, tento projekt byl našim prvním opravdu rodinným projektem,“ říká majitelka hotelu a také matka čtyř dětí. „Když jsem musela nastoupit do vedení hotelu, což v praxi znamená angažovanost na denní bázi, naše nejstarší dcera Valentína, tenkrát studentka ekonomie v Anglii, nabídla pomoc a přerušila na rok studia. Udělala to proto, abych mohla cestovat i za ostatními dětmi a mužem. Dnes je členkou týmu naše dcera Karolína, která jako absolventkou hotelové univerzity ve Švýcarsku pomáhala, kde bylo potřeba, i v restauraci, a dnes má na starost především marketing.“

Vzhledem k rozlehlosti zámku mohli, i s podporou památkářů, v hotelu nabídnout plné portfolio služeb. „Máme jen devatenáct pokojů, protože jsme zámku rekonstrukcí vrátili původní velkorysé dispozice, a tak jsou pokoje velké od 40 – 120 m2. Na zámku máme i bazén pod klenbami, útulný saunový svět, vířivku ve věži, kouzelné silencárium v podloubí, ale i skvěle vybavené fitness. Navíc jsme byli prvním místem v ČR, kde L’Occitane otevřeli svoje značkové Spa se skvělou nabídkou báječných procedur a masáží.“

Zámečtí hosté přijíždějí i za gastronomií. Kuchyni zde má na starosti šéfkuchař Michal Zapalač, který se svým týmem poctivě vaří regionální kuchyň z místních produktů v nové svěží interpretaci. „Že to myslíme vážně, dokazují desítky místních dodavatelů surovin, navíc, pod zámeckou sýpkou si dopěstujeme vlastní brambory, dýně, cukety a spoustu dobrot máme i v zámeckém sklenníku a v bylinkové a zeleninové zahradě Le Potager,“ doplňuje hoteliérka.

Lidé do Chateau Herálec jezdí především odpočívat, lenošit v chráněném a intimním prostředí, což je charakteristika boutique hotelu. V Herálci na své hosty myslí i v podobě rozličných kreativních balíčků, velmi oblíbené jsou prý ty s názvy jako Vražedný víkend, Zámecká zabijačka, Adventní trhy anebo Únik z města nejen za špekáčkem. „Sama jsem byla překvapena, jak dobře to funguje, kolik radosti to lidem přináší a zprostředkovaně přes spokojenost našich hostů i různá ocenění.“

Pravdou je, že Chateau Herálec se řadí skutečně do té nejvyšší ligy. Server TripAdvisor jej například zařadil do výběru deseti nejlepších zámeckých hotelů světa, CNN Travel zase do své patnáctky těch nej. „National Geographic Travel nás pravidelně zařazuje do svého celosvětového výběru Luxury Collection, a že náš koncept mají hosté rádi, potvrdilo i první místo v kategorii nejoblíbenější luxusní hotely v České republice v roce 2018. Tyto úspěchy nás těší a povzbuzují dělat hostům radost dál,“ uzavírá Alexandra Kasperová.

O pobytu v Herálci více zde