Pražská Letná má historicky pověst umělecké čtvrti, ke které se ne úplně právem a s jistou nadsázkou v posledních letech dodává přívlastek „hipsterská“. Je to pro velké množství mladých lidí a fúru hip podniků, které se tu nalézají. Na každý pád, je to jedna z nejkrásnějších pražských částí, kterou z jedné strany rámuje letenský park a z druhé obora Stromovka.
V Ovenecké ulici, která právě tyto zelené destinace propojuje, se nachází jedinečný byt a současně bytová galerie s názvem Ovenecká 33, jehož architektonické řešení navrhlo studio Objektor architekti a kreativní koncept kreativní producentka, vizuální antropoložka, kurátorka a někdejší ředitelka Českého centra v Londýně Tereza Porybná. Ta rovněž v apartmánu bydlí, ubytovává rezidentní umělce a pořádá bytové výstavy.
Umělecký shelter / Jak se bydlí a vystavuje na pražské Letné
Kompletní rekonstrukce historického domu na pražské Letné, ze které zbyly jen obvodové zdi, poskytla rámcové využití unikátní přestavbě bytu a současně bytové galerie, které se inteligentně chopili Objektor architekti za kreativního vedení „paní domácí“ a uznávané kurátorky Terezy Porybné.
„Celý život mě zajímá propojování lidí a zkoumání prostupnosti různých hranic – mezilidských, kulturních, žánrových, druhových,“ říká Tereza Porybná. „Baví mě hrát si na pomezí. Stejně tak i v rámci designu Ovenecké 33 jsme experimentovali s různými stylovými prvky a hranicemi mezi soukromým a veřejným prostorem. Věděla jsem hned, že chci vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství. Prostor, v němž se nikdy nemusíte vracet zpět stejnou cestou. Prostor, který je svébytný, ale přesto pořád proměnlivý, jako galerie nebo divadelní scéna, nebo jako já.“
“Věděla jsem hned, že chci vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství...”
Tereza měla štěstí, že našla architekta, který jejím představám rozuměl. „Zpočátku jsem pro inspiraci poukazovala na tvorbu Luise Barragána, Valentiny Schlegel či Bijoye Jaina, ale postupně se architektonický návrh od těchto velkých inspirací odpoutával a byt nacházel svůj vlastní hlas a výraz. Do minimalistického základu jsme zasadili různé divnosti a zhmotněné dětské sny; třeba domácí trůn, kuchyň, co vypadá jako jeskyně nebo tajný vchod v knihovně.“
Do kreativního „hraní“ zapojili řadu spolutvůrců, designérů a umělců z řad svých přátel. „Právě díky těm drobným zážitkům, jako probírání se kusy kamenů, ze kterých pak vznikl obraz na terrazové podlaze, barvení přízí do jacquardu, sestavování sklíček do skleněné mozaiky, jsem mohla lépe pochopit různé tvůrčí procesy a řemesla a také porozumět předmětům, které mne nyní v mém domově obklopují. Je pro mne důležité znát příběh mého bytu, abych jej mohla sdílet a zvát tvůrce na rezidenční umělecké pobyty, skrze které se byt dále mění.“
Před architekty ze studia Objektor architekti stál pozoruhodný úkol. Z historického domu zbyly obvodové stěny a z novodobé přestavby jen masivní betonový skelet. Ten je oporou, bez které by se prostor doslova zřítil. Zmizelá historie domu a jasná horizontalita otevřeného prostoru jim ale nabídl nezatížený prostor pro imaginaci.
„Rekonstrukci jsme pojmuli jako živou scénografii proměnlivých a stálých kulis. Tvoříme rámec, který bude doplňován, aktualizován, používán. Pohybujeme se na hraně návrhů výstavních opor a adjustací jednotlivých artefaktů. Statickým betonovým skeletem rytmizujeme vloženou obíhací dispozici s variabilními vstupy a překvapivými průhledy. Energie bytu se mění v denní době, pohybu slunce, ve štukových kresbách stěn. Některé atmosféry jsou prchavé, mizející v čase, jiné jsou statické, jistě prožitelné a spojené s fyzickým pohybem.“
Byt dnes poskytuje zázemí pro tvorbu rezidenčních umělců. Slouží jako prostor pro výstavy, společenské akce, ale také jako útočiště pro investorku s tímto netradičním zadáním – přistoupit k návrhu bytu jako k výtvarné instalaci, vytvářet scény a zákoutí, které si uživatel vybírá podle nálady.
Slunný prostor vstupu ovládají tektonicky výrazné figury nárožního štukového pítka a vestavěného tkaného trůnu. Neutrální barevnost oživuje sytě zelené podbarvení z přilehlé koupelny. Přísná geometrie knihovny graduje průchodem skrze průvlak do obytného prostoru. Materialita podlah a stropních kreseb napovídá o členění dispozic na tři části – na společenský prostor, rezidenční prostor s ateliérem a na ložnici majitelky bytu. Soukromí je zajištěno přísným oddělením ložnice od společenské části a pozvolna mixuje tři atmosféry. Štuková ložnice s odkládacími nikami přechází přes klenutou koupelnu až do vertikální lamelové šatny s tajným průchodem do vstupní chodby.
Ostatní zóny bytu do sebe plynule vstupují, hranice mezi nimi je rozvolněná. Soukromí lze regulovat vertikálními posuvnými prvky. Koupelna ateliéru je pojata v přísném modulu čtverce. Jeho strohost rozptyluje vitráž propouštějící barevné odrazy světla.
Z neutrální bílé barvy se tak stává pestrobarevná stínohra.
Těžiště hlavního společenského prostoru ovládá terazzová kompozice s betonovým barem. Ten je doplněn volně posouvatelnými prvky. Materialita štuků, jilmového dřeva, podlahové stěrky a betonů dává vyniknout vloženým artefaktům.
Spolupráce
Autoři vestavěných objektů: ㅤ
Terrazzo: Aleksandra Vajd
Trůn: Daniela Danielis
Závěs: Evy Jokhova
Skla, svítidla: Dechem
Jídelní stůl: Jiří Krejčiřík
Skla: Michal Ullrich
ㅤ
Realizace stavby: KKS Building s.r.o.
Vestavěný nábytek: Simply Cotto s.r.o.
Realizace terrazza: Olexton s.r.o.