Unikátní projekt na Orlíku / Architekt James Cutler mezi kupkami sena

Babí léto je v plném proudu, když dorážíme k sluncem zalitému okraji Orlické přehrady. V jedné z tamějších zapadlých zátočin se nalézá skrovná marina a nad ní, na svažité planině mezi lesy, se nenápadně buduje.

Zdálky staveniště připomíná shluk tradičních českých chatek pro víkendové rekreanty, které jsou tu odnepaměti. Po bližším průzkumu se ale před kolemjdoucími rozvine jeden z nejzajímavějších rezidenčních projektů, který se u nás kdy stavěl. Nese název Přístav a vzniká pod dohledem světoznámého architekta Jamese Cutlera.

„Přiletěl jsem ráno v deset ze Singapuru, tak jsem pořád trochu ‘spacey’,“ omlouvá James svou únavu způsobenou jet lagem a svůj účes. Ale nemusí se bát, protože vypadá skutečně skvěle – třebaže  doslova před pár hodinami se ještě krčil v letadle nad oceánem. Z Jamese čiší zkušenosti a v delších vlasech trochu připomíná volnomyšlenkářského hippíka. V očích se mu skvěje moudrost a vyzařuje z něj až zenový klid. Je mu nyní dvaasedmdesát a svou superúspěšnou dráhu architekta naplňuje již bezmála půlstoletí. Staveniště u Orlíku vidí poprvé, z jasných příčin musel na vše dosud dohlížet výhradně z iPadu. „Na stavbách se vždy stávají chyby a náš džob tkví v jejich nalezení a opravě…“ A jsou zde nějaké zásadní? „Nic, co by nešlo snadno předělat,“ říká a ledabyle ukazuje na střechu jednoho z domů.

Z horní části louky, od příjezdové cesty, se naskýtá pohled na něco, co připomíná klasickou českou chatovou osadu. „Znáte Monetovy Kupky sena? Odtamtud z kopce domy připomínají právě takové haldy sena. Samotná obytná část je ukryta pod nimi. Pokud ale popojdete, anebo denní světlo zasvítí z jiného úhlu, celý vjem se rychle změní.“

Těžištěm příběhu zvaného Přístav je podle Cutlera samo jezero, protože „lidé a budovy jsou s ním pevně spjati.“ A nejenom skrze marinu pod stavbou, u které nyní stojíme. V přístavišti má každý z domů své kotviště a investoři celého projektu, kteří jsou Jamesovými osobními přáteli, tu pro architekta připravili na projížďku kajak.

Ostatně, Cutler je s vodou spjat přímo bytostně. Na kajak vyráží každé ráno také u svého domu – žije s rodinou na jednom z ostrůvků poblíž Seattlu. Když podotknu, zda na jednom z nich nebydlí také Bill Gates, James moji poznámku přejde. Po pár minutách se k ní ale vrací. „Proč ses mě ptal na Gatese? Já jsem Billovi projektoval barák,“ zašeptá skromně. A na popud vypráví, jak se k obří udržitelné stavbě pro nejbohatšího muže světa nalézající se u břehů jezera Washington dostal.

„Šlo o normální mezinárodní výběrové řízení. Přihlásilo se nás do něj asi dvacet architektů.“ Ve finále zůstalo pět posledních. „Všichni jsme s Billem potkali a návrh s jeho poznámkami pod rouškou anonymity doupravovali. Nakonec jsme to vyhráli, ale projektu jsme věnovali plné tři měsíce svého života,“ vysvětluje James Cutler. A dodává: „Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl navrhovat různorodé zakázky, od památníků přes mrakodrapy až po knihovny.“ Koneckonců, Gates není jediným miliardářem, se kterým architekt kdy spolupracoval. „Momentálně máme rozdělané projekty pro pět dalších miliardářů,“ vypočítává.

K jeho nejoblíbenějším projektům ale patří zcela jiné stavby. „Asi nejlepší projekty, které jsem dělal, jsou ty nejlevnější.“ Jedním takovým je památník obětem čarodějnických procesů z konce sedmnáctého století ve městě Salem v Massachusetts. „Šlo také o mezinárodní soutěž, přihlásily se do ní stovky účastníků. Náš vítězný projekt je vlastně jen kamenná zeď. Ale když ji lidé vidí, vrhnou se jim do očí slzy.“

Druhý svůj oblíbený projekt vystavil dokonce zcela zdarma. Je to inuitská vesnice na odlehlém místě na Aljašce. „Na ceně jsme se dohodli tak, že jednou ročně nám zaplatí letenku a s nejmladší dcerou a manželkou tam trávíme týden dovolené,“ říká. „Představte si, kolik toho člověk zažije a naučí se při pobytu v takové vesnici,“ dodává James nadšeně. Jedinou možností, jak se do vesnice dostat, je malé letadlo, takže dobrodružství je nejspíš i sama cesta…

Každý projekt, který James dělá, je pro něj stejně důležitý. „Protože každý z nich pomáhá člověku růst,“ říká. A pokračuje: „Teď budu znít trochu staře a filozoficky, ale v životě buď rostete, nebo umíráte. Jediný způsob, jak růst v dospělosti, je učit se nové věci.” Což jde prý třeba cestováním. „V Singapuru nyní dělám rozsáhlý projekt pro velkou rodinu. Ta dynamika je neuvěřitelná. Je to úplně jiná kultura, od které se hodně učím. Studuji, jak se lidé k sobě chovají, aby se jim v domech dobře žilo. Během posledních tří dnů jsem se toho naučil víc než za poslední půlrok.“

James pochází z chudé hornické oblasti v Pensylvánii a původně netoužil stát se architektem. „V mém rodném městě pro teenagera existovaly jen dvě kariérní příležitosti: buď jste hrál dobře fotbal, anebo jste se stal automechanikem. Já zvolil druhou cestu a opravoval auta.“ Při kontrole motorů však souběžně studoval architekturu na Pensylvánské univerzitě. „Na vysoké jsem měl štěstí, že mě vedl jeden ze tří nejlepších architektů dvacátého století – Louis Kahn. Byl to nejen úžasný architekt, ale také skvělý učitel,“ vzpomíná James.

„Do jeho kurzu se dostalo jen dvacet lidí z celé Ameriky a já byl jedním z nich. Dnes jsem posledním žijícím a praktikujícím architektem, kterého učil Kahn. A dal mi obrovský dar, takže polovina toho, co říkám, vychází z Kahna, a druhá polovina z moudrosti původních Američanů. A oba přístupy propojuji i v tomto projektu.“

A tím se oklikou dostáváme zpět k unikátnímu projektu Přístav na Orlické přehradě. „Láďa! Láďa!“ volá Cutler na svého stavbyvedoucího, který patrně jen tuší, že má možnost spolupracovat s tak hvězdným architektem, protože na Jamesovo roztomilé zvolání neodpovídá. Cutlera to nevyvádí z míry a vypráví nám, jak se k projektu dostal. S investorem jej pojí letité přátelské vztahy, stavěl mu i rodinný dům na Lipně, na který je velmi pyšný.

Prvních osm unikátních domů o dispozicích 3+kk nebo 4+kk v klidné zátoce Orlické přehrady vyrostlo již koncem roku 2021, zbylých šest se dostaví letos. „Příroda obklopující přehradu vás svou majestátností nepřestane udivovat. Ranní mlhy stoupající z vodní hladiny a okolních lesů dodávají celé oblasti mystickou auru, která se proměňuje s každým ročním obdobím, ale nikdy neztrácí na půvabu,“ praví se v oficiální prohlášení k projektu a my musíme dát za pravdu. Místo je skutečně magické a James Cutler nám cestou z mariny podél rostoucích budov ukazuje, kde bychom si vše měli nejlépe vyfotit.

Během procházky se znovu vracíme k problému, kdy na začátku našeho rozhovoru zahlédl na jedné ze střech nějakou chybu. Ukazuje se, že šlo o špatně doléhající plech a James přesně tušil, v čem je potíž. Stejné řešení totiž vymyslel pro dětskou chatku, kterou kdysi na svém pozemku u Seattlu postavil s dcerou. „Pracoval jsem tehdy ze zastrčené místnosti našeho domu, ze které nebyl výhled na vodu a říkal jsem si, že je to přece velká škoda. Takže jsem plánoval chatku částečně využívat jako studio. Což se nakonec stalo. A právě na střeše jsme si vypomohli plechem, obdobně jako zde.“

Jaké však bylo jeho překvapení, když se chatka jednoho dne objevila na obálce nejprestižnějšího amerického magazínu o architektuře! Přednedávnem si chatku přijela natočit známá blogerka z Francie pro architektonický kanál na YouTube. „Volají mi známí a říkají – hele, víš, že záznam o té tvé chatce vidělo už šest set tisíc lidí?“ usmívá se James. Jistě je jenom otázkou času, kdy se totéž přihodí i jeho nejnovějšímu dílu – unikátnímu projektu Přístav u Orlické přehrady.

Více o projektu Přístav.