Jana Illéšová / Jak jsme v Římě vytvořili bytovou galerii

S Janou se známe ještě z dob, kdy působila jako šéfredaktorka slovenské verze magazínu o gastronomii F.O.O.D. Před zhruba pěti roky ji ale život zavedl jiným směrem. Oklikou přes několik zahraničních stáží, práci v managementu hotelového řetězce a ve společnosti zastupující na Slovensku luxusní hodinářské značky zakotvila se svým přítelem v Římě.
Vloni zde vybudovali bytovou galerii zaměřenou na současné moderní umění.
„Soustředíme se na vycházející hvězdy současného umění. Andrea vyhledává talenty z celého světa a přivádí je na italský trh,“ vysvětluje mi na úvod Jana.

Andrea Festa je původně vystudovaný lékarník, ale sběratelství a poradenství v oblasti investičního uměni se věnuje již třináctým rokem. Nakupovat a radit ostatním ho ale už nenaplňovalo. Raději vyhledává nové talenty. „Fascinuje ho navazovat kontakty s umělci z celého světa, kteří se věnují odlišných uměleckým vyjádřením. Vystavovat věci od lidí, kteří sice pocházejí z odlišných kulturních prostředí a mezi jejich díly hledat spojitosti. Andrea pozoruje reakce okolí a užívá si jejich úspěch,“ říká Jana, která s přítelem sdílí podobný vkus.
„Převažuje figurativní, abstraktní a surrealistické umění. V každém případě ale spíš než kousky, jež šokují svojí extravagancí a nepochopením, vybíráme díla, která považujeme za vysoce estetická. Zajímají nás také myšlenky, jež ukrývají, aby vyjma příjemných pocitů vyvolávaly i diskusi.“

Z jejich bytové galerie na břehu Tibery je krásný výhled na Andělský hrad. „To, že jsme v úplném historickém centru, je pro návštěvníky galerie, především cizince, ideální. Samozřejmě je to skvělé i pro nás, můžeme si bez dlouhého přemýšlení a logistiky dát kávu hned vedle Pantheonu.“ To zní jako sen, ale… „Na druhé straně, když čekáte na svoje ranní espresso ve frontě s pětačtyřiceti turisty, dokáže to leckomu narušit hektický začátek pracovního dne,“ směje se Jana. A hned dodává, že v Římě není nic snadnějšího než dát si dobrou kávu.
„Našemi oblíbenými kavárnami jsou tak trochu alternativní Emporio Alla Pace, absolutně klasický bar Café Amore, kde si rádi dopřejeme i cornetto (italský croissant). Anebo Café Nero, které máme doslova pod bytem.“

Nápad se založením domácí galerie přišel i z logiky věci: proč platit za pronájem, když jejich byt je sám o sobě krásný a ideální na organizování výstav? Ale nejenom to. „Obklopeni uměním jsme žili i před tímto rozhodnutím. Teď je jediný rozdíl v tom, že umění kolem sebe měníme častěji,“ říká. „Zároveň si myslíme, že je to i přidaná hodnota pro klienty. Originální způsob, jak propojit svou uměleckou vášeň s prostředím, ve kterém žijeme a kde dokážeme simulovat intimní a domácí prostředí.“ Zároveň Jana dodává, že koncept bytové galerie není úplně nový. Po druhé světové válce jen v Itálii takto fungovalo několik galerií, zakladatelem myšlenky byl populární galerista Leo Castelli.

Co se kultury v Římě týká, skoro všechna muzea, divadla a výstavní síně jsou, stejně jako ve zbytku světových měst, během pandemie zavřená. „V našem případě jsou povoleny návštěvy ‘upon appointment’, takže pro nás se situace tolik nezměnila. Spíš naopak – lidé v této době nemají mnoho alternativ, jak trávit volný čas a být ve styku s kulturou. Pokud si vyberou nás, je to pro nás velká zodpovědnost a pocta,“ míní Jana.
Jinak prý stěží najdete ideálnější místo, kde žít v době pandemie, než v Římě. „Já si z každé nekomfortní situace dokážu udělat přednost, kdy můžu vyzkoušet třeba něco nového. Tak si teď dopřávám ranní běh okolo Forum Romanum nebo procházku s gelatem v ruce ke Koloseu, kam bych předtím nešla, protože tam přece chodí turisti,“ říká. A pokračuje: „Nebýt pandemie, asi bych se ze stejného důvodu nepodívala do zahrad Villy Borghese, anebo se dosyta nenabažila Via Giulia – jedné z nejkrásnějších ulic ve městě. Nezašla bych si ani do nejvychytanějšího manikérského studia na Via dei Coronari, jehož bych si v době nekonečného chaosu turistů a obchodů s cetkami a koženými batohy ani nevšimla.“

Stejně tak Jana má kvalitní plán, kam povedou její první kroky, až se situace znormalizuje. „Pěkných míst na obligátní odpolední aperitivo mám v rukávě hned několik. „Z vinoték je to určitě Il Goccetto. To je vlastně obchod, kde si zakoupenou lahev rovnou můžete vypít – praktické, že?“ směje se. „V úvahu připadá i lokál Osteria Coppelle v úplném centru, kam však chodí hlavně místní – možná i proto, že aspoň bez minimálního vztahu k personálu tu místo prostě neseženete. Další zastávkou bude bezpochyby nádherná La Terazza Borromini, kterou považuji za nejlepší římský spot na západy slunce. Výhledy trumfne snad už jen mísa fritovaných artyčoků, římské speciality, jíž nabízejí v mé oblíbené trattorii Cantina e Cucina. A pokud dostanu ještě chuť na sladkou tečku, zaskočím si do antické zmrzlinárny Giolitti a nebo si dám dva kopečky pistáciové v moderní turínské gelaterii Grom,“ plánuje.

Co se týká plánů s galerií, letošní rok bude opět ve znamení „emerging artists“ z různých koutů světa. Při výběru umělců se Jana s Andreou soustředí na umělce, kteří ještě nikdy v Itálii nevystavovali. „To je ta nejzajímavější část naší práce – sledovat jejich vliv na zdejší umělecký trh.“ Co se týká konkrétního programu, brzy se ukáže například japonský umělec Ataru Sato. „Chystáme taky výjimečnou skupinovou show s několika méně i více známými umělkyněmi v hlavní roli. Kromě toho budujeme naše povědomí online, kdy chystáme 3D prohlídku galerie, rozhovory s umělci, živé přenosy a krátké medailonky z ateliérů umělců. V plánu jsou také live diskuse sběratelů a umělců,“ uzavírá o svém unikátním projektu Jana Illéšová.

JANINY TIPY NA NÁKUPY

Nejznámější nákupní ulicí je v Římě Via del Corso se spoustou luxusních butiků. Je to místo, kam chodím pokochat své oči i smysly (a zároveň se aspoň někdy snažím ji opustit s prázdnýma rukama).

Obchodní dům RInascente je centrem designérských značek a designových kousků do domácnosti, elektroniky a různých nepraktických, zato originálních doplňků, což z centra dělá ideální místo při nákupu dárků.

Mými oblíbenými značkami se díky dlouhým římským procházkám staly White a Motivi, jež jsem předtím nevnímala, ale které si okamžitě získaly moje srdce.

Ráda také zabloudím do „no name“ butiků s mixem různých originálních kousků ve čtvrti Trastevere, nebo na ulici Corso Vittorio Emanuele.