VII.Dům / Exkluzivní bydlení se šťastným horoskopem

Vřava dějin i cvrkot současných politických kuloárů zůstávají tam vzadu za rohem, tady panuje klid. „S rodinou jsme donedávna žili na Maltě, kde nás naprosto uchvátili barokní paláce ve Valetě,“ vypráví Kristýna Montfortová, když odemyká masivní dubová vrata v průčelí elegantní budovy. „Spoustu z nich jsme navštívili a obdivovali jak citlivě a s mnoha moderními prvky jsou často zrekonstruované. S manželem milujeme domy s pamětí, ostatně, sami v jednom takovém se 400letou historií bydlíme. Baví nás rozvíjet jejich příběhy dál,“ říká usměvavá blondýnka. Když ji oslovil kamarád a spolužák ze studií Marek Moudrý, aby s ním spolupracovala na rekonstrukci unikátního domu, který po staletí patřil k nejlepším pražským adresám, neváhala. „Praha pro mě zůstává nejkrásnějším městem na světě a takto výjimečnou příležitosti jsem si nechtěla nechat ujít,“ říká Montfortová a zve nás vstoupit do příběhu, který se vine stoletími.

„Teď stojíme přibližně v místech nejstaršího pražského pivovaru. Patřil k blízkému augustiánskému klášteru a už ve 14. století vařil vyhlášené černé pivo, kterým zásoboval celý levý břeh Vltavy,“ líčí paní domu počátky příběhu, na který narazila při pátrání v archivech. Měšťanský dům, kde dnes stoupáme po kamenném schodišti, se v historických pramenech poprvé objevuje ve druhé polovině 16. století, po velkém požáru Malé Strany. V následujících stoletích vystřídal několik slovutných a movitých majitelů: patřil rodu hraběte Heřmana Černína z Chudenic, v letech před bitvou na Bílé hoře jej vlastnil Václav Vilém z Roupova, jeden z předních vůdcům českého stavovského povstání a část východního křídla posléze získal i sám Albrecht z Valdštejna.

„Před současnou rekonstrukcí sloužil sice dům k bydlení, ale bylo načase mu vrátit jeho důstojnou tvář,“ říká Montfortová. Poslední významnou přestavbou dům prošel před více než 200 lety, kdy mu klasicistní vzhled vtiskl dvorní stavitel a významný pražský architekt Josef Zoebel, autor přestavby Paláce u Hybernů nebo u Vrtbovského paláce. Zvlášť pečlivě proto investoři vybírali architekty, kterým přerod budovy svěří. Volba padla hned na dvě architektonická studia: FormaFatal Dagmar Štěpánové a Ateliér SAD, kde se projektu ujal Martin Kalhous. Obě kanceláře mají v portfoliu řadu ceněných realizací, které naznačovaly, že výzvy VII. Domu zvládnou. A že jich nebylo málo.

„V historické stavbě jako tato není nic unifikované. Neexistoval tu dokonale rovný povrch, každé z pater disponuje různou výškou stropů,“ vypočítává některé z nich architekt Jan Roučka z Formafatal. „Hledali jsme řešení, která snesou konfrontaci s historií, budu domu slušet a do historické stopy vnesou moderní prvky opravdu prémiového bydlení,“ dodává. Ať už jde o originální designové radiátory, nebo sofistikovaná řešení osvětlení, každému detailu věnovali architekti maximální péči. Příkladem z mnoha mohou být portály z božanovského pískovce, které použili ve větších bytech – tvarosloví a materiály vycházejí z tradice, současně však portály vnášejí do interiérů prvek luxusu, který pozvedá standard bydlení. „Naprosto unikátní jsou skleněné stěny z ledové skla z vyhlášené sklářské dílny Baxa design vyrobené na zakázku”, doplňuje manažer projektu Vladimír Mikoláš. Individuální přístup a osobitá řešení ostatně objevujeme v každém z bytů. V jednom z nich architekti z Ateliéru SAD schovali koupelnu a šatnu do vestavěného kubusu z mosazného patinovaného plechu. „Usazený pod původními klenutými stropy tak připomíná exkluzivní klenotnici,“ podotkne Mikoláš.

To už jsme vystoupali až pod střešní trámoví, do podkrovního mezonetu. Hned u vstupu je patrné, že podobné bydlení v Praze nemá mnoho konkurence. Když příští majitelé či jejich hosté vystoupí z výtahu a vyjdou několik posledních schodů, ohromí je bezmála 300 m2 plochy, která zaplňuje nejvyšší podlaží VII. Domu. Večerní světlo, jenž architekti z Ateliéru SAD doplňují zakázkově zpracovaným osvětlením trámů, zalévá byt, kde každý detail dostal nejvyšší možnou pozornost. Dubovou prkennou podlahu vyrobili na zakázku na jižní Moravě, velkoformátové travertinové obklady koupelen v Itálii. Příští majitel v bytě najde přípravu na závěsný krb či vertikální mechovou zahradu na zdi. Každé z oken navíc nabízí pohlednicové výhledy, za kterými svět jezdí do Prahy: věže svatovítské katedrály, sídlo Senátu, či hradní areál se v dřevěných rámech střídají jako svatí na orloji.

V průběhu letošního jara, kdy se do bytů v rezidenci stěhovali první majitelé, investoři dotáhli finální úpravy společných prostor. V souladu s celkovým konceptem VII. Domu je definuje důraz na detail, vysoká kvalita zvolených materiálů a mimořádně precizní řemeslné zpracování. Pro vstupní prostor architekti nechali vyrobit nádherné kované osvětlení, které kopíruje křivky klenby a vytváří příjemnou intimní atmosféru. Klid vnitřního nádvoří se zelení oživuje kamenná kašna dovezená z jižních Čech s tiše zurčící vodou. „Dali jsme si záležet také na neotřelém označení jednotlivých bytů římskými číslicemi. Vyniknou zejména večer v sofistikovaném osvětlení vnitřního atria,” říká Marek Moudrý“.

Jedno ze dvou vnitřních dvorů paláce ukrývá také specifickou jednotku s unikátní atmosférou. Z malebného „Domečku“ na se dříve nesly zvuky kovářské dílny. Díky povedené rekonstrukci dle návrhu architektonického studia Formafatal se historická kovárna proměnila v prosvětlený atypický prostor s dispozicí 2 + kk. Jeho charakter určuje vzdušný obývací pokoj otevřený do obytné galerie, kam lze vystoupat po ocelovém schodišti. „K dalším benefitům patří velkorysá šatna, příští majitelé mohou využívat také privátní dvůr, na který lze vstoupit přímo z obývacího pokoje,“ upřesňuje makléř Tomáš Blahuta. Aktuálně je zájemcům o VII. Dům k dispozici 9 z celkem 17 bytů s variabilními dispozicemi 1+kk až 5+kk a zmíněný Domeček.

Více o projektu se dozvíte na stránkách projektu.