Fenomén Fragment / Architekti Jiří Řezák s Davidem Wittasskem o domě, který se nebojí vyčnívat

Dvojici architektů spojilo dohromady podobné smýšlení o architektuře a s jistou nadsázkou se dá říct, že i pražský Karlín. V začátcích své kariéry totiž intenzivně spolupracovali se španělským architektem Ricardem Bofillem a coby lokální architekti se podíleli na výstavbě administrativních prostor Corso Karlín, ale i vytváření master planu celé lokality. „V té době ještě nic nenasvědčovalo tomu, že se Karlín stává novou tepající městskou čtvrtí. Řada lidí sem za námi nechtěla vůbec jezdit,“ vrací se Jiří Řezák ve vzpomínkách pětadvacet let dozadu.

QARTA zkraje nového tisíciletí získala zakázku na konverzi jedné z místních omšelých industriálních budov, zdejší energocentrály. „V horním patře jsme nakreslili byt pro Charlese Butlera (významný karlínský developer, pozn.red.) s velkorysým otevřeným prostorem s jeřábem a výtahem pro motorku. A drze si řekli o prostory v přízemí pro sebe,“ dodává usazený za rozložitým stolem v ateliérů, kde od té doby QARTA Architektura sídlí.

Zblízka tak sledují proměny místa, jehož rytmus dlouho udávaly stroje. „Očekávalo se, že dynamika rozvoje bude vysoká. Ale v roce 2002 přišly povodně. A protože se pak v zátopové lokalitě bez protipovodňových bariér developeři dlouho báli stavět, překotný rozvoj to zbrzdilo. Místo toho se městská část začala zaplňovat pomalým, přirozeným způsobem, takže si zachovala své měřítko a proporce,“ chválí zdařilou transformaci Karlína Řezák a procházka okolními živými ulicemi plnými malých obchůdku a kaváren mu dává za pravdu.

V nejbližších letech proměnu Karlína uzavře projekt Rohan City, který čtvrť propojí s řekou a obohatí ji o další rozlehlý městský park. A právě na pozemku na pomezí mezi blokovou strukturou starého Karlína a solitérní zástavbou dostali architekti příležitost zanechat další stopu. „Ta parcela má komplikovaný tvar, je úzká, lichoběžníková. Z jedné strany těsně sousedí s Kaizlovými sady, z druhé ji od okolních domů přísně odřezává čtyřproudá silnice na Rohanském nábřeží,“ popisuje výchozí situaci David Wittassek. Pro architekty pozemek, umístěný přímo proti staré Invalidovně, představoval výzvu a příležitost navrhnout výraznou stavbu, která svým obyvatelům nabídne víc než několik pokojů k životu.

„Když jsme začali skicovat, díky tomu lichoběžníku se vykreslovaly tvary budovy, která stojí na spojnici dvou struktur Karlína a v ní tyto dvě linie spojí,“ říká Řezák a jistými tahy črtá tužkou na papír. Během našeho rozhovoru jezdí tužka v jeho ruce po papíře neustále – je vidět, že kresba je pro něj prodlouženou formou myšlenky. „Tento model vznikl o Vánocích 2016. S Davidem jsme si naskicovali principy, vzali řezačku na polystyrén, nařezali si krychle a začali je lepit na sebe, jak se nám to líbilo,“ klade na stůl zmenšeninu budovy, která co nevidět bude stát pár ulic odsud. „Rozhodně však nešlo o náhodný proces pokus-omyl, ale o promyšlený postup na základě daných omezení, kterých je v každém projektu celá řada, tento nevyjímaje. S přibývajícími zkušenostmi je dokážeme rychle analyzovat a pracovat s nimi,“ dodává.

I když stavba zvenku působí neorganizovaně, uvnitř Fragmentu disciplína nechybí. Všechny byty jsou sestavené z modulů o velikosti 3,8 x 3,1 metrů. Jejich spojováním pak vznikají bytové jednotky s podobnou strukturou a různým počtem pokojů. Kvůli zajištění dostatku slunečního světla a výhledu je navíc každé křídlo domu jinak vysoké. Od samého začátku bylo pro architekty důležité, aby byl každý detail funkční a nepůsobil lacině.
„Výrazně tomu přispívá i fakt, že stavba je koncipovaná jako čistě nájemní bydlení. Domy, které by byly od začátku zamýšlené jako nájemní, a investor by se o ně chtěl dlouhodobě starat, se u nás zatím příliš nestaví,“ podotýkají architekti. Sympatické je, že přestože budova k sobě strhává pozornost, nezapomněli její tvůrci ani na okolní kontext a veřejný prostor. „Přestože jde o privátní pozemek, dům je navržen tak, aby byl průchozí a to jak v podélném tak příčném směru. Tady vznikne jakási krytá piazzetta s vodním prvkem k setkávání nebo trávení volného času nejen obyvatelům Fragmentu, která zároveň nabídne průhledy na starou budovu Invalidovny,“ ukazují.

Fragment se vůbec z mantinelů standardního českého developmentu vymyká v mnoha ohledech. Třeba tím, že projekt se od studie po realizaci zásadně nezměnil. „Podařilo se nám udržet všechny proporce od začátku do konce,“ zdůrazňují oba architekti a opakovaně skládají poklonou majiteli developerské společnosti Trigema Marcelu Souralovi. „Ten dům je vizionářský a Marcel měl odvahu, že do toho šel.“

Obohacující a inspirativní byla úzká spolupráce architektů se sochařem Davidem Černým, který je zapojený do přípravy projektu od samého začátku. Dům doplňuje několik Černého monumentálních ocelových plastik. Dominuje jim 26metrová ženská postava, jenž budovu „drží v náručí“. „David je technicky velmi zručný, od počátku jsme spolu hodně diskutovali a vzájemně se ovlivňovali,“ říká David Wittasek. „Spolupráce s umělcem je pro nás vždy příležitostí otevřít se novým pohledům,“ konstatuje Řezák. A osobně se nebojí ani rozporuplných reakcí, které Černého pozdní tvorbu provází.

„Naše společnost je nastavena tak, že by chtěla něco výjimečného, ale aby to nebylo moc vidět a nikoho to neuráželo. Stavby nesmí vybočovat,“ míní. „Dlouhodobě si nejsme schopni společensky stanovit, že bychom Prahu neměli jenom konzervovat, ale začít pokládat i nové vrstvy, byť s respektem k historické kontinuitě,“ posteskne si. „Společnost dozrává, poptávka se mění, přibývá edukovaných investorů, ale také edukovného přístupu úřadů, kteří o výstavbě už uvažují v kontextu plnohodnotných městských čtvrtí, to je taky obrovský posun,“ dodává Wittassek.

K prvním vlaštovkám výrazné, solitérní architektury patří projekt Nové Filharmonie od mezinárodně renomovaného ateliéru BIG, který se připravuje na opačném břehu Vltavy. A taky karlínský Fragment.