Ferdinand Leffler je člověk, kterého práce baví. A to v jeho pojetí neznamená jen odcházet z ní spokojený, ale skutečně jí žít – obklopovat se stejně smýšlejícími kolegy v ateliéru Flera, i kreativní „komunitou“, která se na jeho projekty neustále nabaluje a postupně utváří kulturu českého „vysokého zahradničení“. „Posílat know-how dál se nebojím – je to způsob, jak přispět ke kultivaci přístupu k zahradní architektuře a pomoci lidem vytvořit si na zahradě svou pohodu a začít v nich konečně žít, “ říká architekt, který lidem otevírá dveře do jejich vlastních zahrad. „Velký posun v přemýšlení o zahradách přinesl náš TV pořad Ferdinandovy zahrady. Inspirace a praktické rady nabízíme dál prostřednictví vlastního youtube kanálu Flera TV,“ dodává.
Cool zahrada podle Lefflera / Jaké jsou letošní zahradní trendy a co naopak je na ústupu?
Ferdinand Leffler je jedním z nejvyhledávanějších zahradních architektů u nás, autorem bestsellerů o zahradách i mentorem, který předává své zkušenosti dál a pomáhá lidem projektovat příběhy svých „zelených pokojů“. Jak se ke své profesi dostal, proč je každý architekt tak trochu psycholog, a jak podle něj vypadá „dobrá zahrada“?
„Ve dvaceti jsem se sebral a s pár dolary v kapse jsem starým Volkswagenem rok cestoval po Spojených státech.“ Tak začíná příběh, který zavání atmosférou hippies, a který rozhodně nevypadá jako standardní začátek kariéry zahradního architekta. Po cestě bral nejrůznější práce, které mu „přistály“ před autem, dělal knihovníka i vyhazovače v klubu, nějakou dobu působil i jako zahradník a nakonec zde i navrhl několik vlastních zahrad. „Největší jízda a zároveň taky největší škola mého života,“ dodává.
Při svém road tripu měl totiž možnost nahlédnout za nejeden americký plot a zjistit, jak taková zahrada vlastně má – nebo může – vypadat. „Byla to doba, kdy lidé poprvé vyrazili na Západ a přivezli si odtamtud spoustu nápadů pro svůj dům a zahradu. Inspirace z hotelových zahrad a veřejných prostor, třeba krajinářských úprav kolem francouzských benzínek, ale nefungovaly, nelákaly k přirozenému posezení, jako třeba zahrady u domů v Anglii nebo ve Francii…“ vysvětluje Ferdinand.
“„Každá architektura by měla mít přesah do psychologie a projektu by měla předcházet spousta otázek a diskusí. Klientů se na začátku vždycky ptám, co ve své zahradě chtějí dělat.“”
„Zahrada má odrážet vkus majitele, jeho vnímání světa, v němž mu je dobře a jeho potřeby. Nejde jen tak jít a navrhnout zahradu, která bude třeba objektivně v pořádku, ale majitel se v ní nebude cítit. Tím pádem nebude mít potřebu do ní chodit a zahrada se stane pouhým obrazem za oknem,“ zmiňuje Ferdinand jeden z častých problémů českých zahrad: Ať už je architekt navrhl podle sebe, na univerzální přání developera, nebo jsme je „zdědili“ po původním majiteli, nejsou „naše“.
„Každá architektura by měla mít přesah do psychologie a projektu by měla předcházet spousta otázek a diskusí. Klientů se na začátku vždycky ptám, co ve své zahradě chtějí dělat,“ říká Ferdinand. Tento přístup pak otevírá dveře do světů (a „pokojů“), kterými zahrada může být – jídelnou, kuchyní, wellness, ale i ložnicí nebo pracovnou. Luxus zahrady tak domu či bytu přidává další bonus – kromě vizuálního obohacení i to prostorové, jímž získáme „místnost“ navíc. Často tu, která nám uvnitř chybí.
„Žijte ve své zahradě“ je doslova leitmotivem Ferdinandovy práce. „To znamená, že na zahradě chceme být, chceme tam odpočívat, sedět u ohně, opékat maso, koupat se… ale taky že žije samotná zahrada. K tomu samozřejmě patří brouci, včely, pokud máme jezírko, tak třeba žáby nebo hadi,“ zdůrazňuje. Zahrada znamená propojení našeho vnitřního světa s přírodou a vším, co přináší. To se ukazuje i jako trend současných zahrad – přestávají být vyumělkované a „dokonalé“, jsou živoucí a divoké: „Náš ateliér má jednoznačný rukopis, jdeme vlastní cestou nedbalé elegance. Tvoříme zahrady pro život, podporujeme proměnlivost a přirozené stárnutí věcí.“
„Trendem jsou lučně-trvalkové záhony, zelené zahrady, ale také rostliny, které přinášejí radost z nějakého užitku,“ upřesňuje architekt. Kolem domů a vil tak spíše ustupují túje a další jehličnany a objevují se přirozenější trsy keřů, vysokých travin a také záhony bylinek nebo třeba ovocné stromy, které jsou pro naši zeměpisnou šířku přirozené a navíc přinášejí satisfakci, kterou si pamatujeme z prázdnin u babičky – utrhnout a ochutnat vlastní ovoce nebo z něj připravit pokrm.
“„Trendem jsou lučně-trvalkové záhony, zelené zahrady, ale také rostliny, které přinášejí radost z nějakého užitku.“”
„Dekorace v zahradách jsou takové ‚kořeníčko‘, které by neměl navrhovat architekt. Umění je intimní záležitost, kterou si k sobě musí každý pozvat sám,“ zmiňuje Ferdinand. Úkol architekta je podle něj v tomto směru vytvořit schéma, určité „pozadí“, do kterého umění či dekoraci umístíme. „A architektura musí být dostatečně silná, aby dekoraci ‚unesla‘,“ dodává. Umění do zahrad v rámci projektu tedy sám neumisťuje, často se ale stává zprostředkovatelem.
Jako kurátor Flera Gallery spolupracuje s vybranými umělci, kteří se specializují na exteriérovou tvorbu. Jejich díla nejen prodává, ale umožňuje i jejich dlouhodobý pronájem. Jsou to třeba Jakub Flejšar, Václav Fiala, Michal Gabriel, Michal Trpák a další, jejichž díla můžeme znát i z veřejného prostoru. Takové umění může umocnit „posvátnost“ zahrady, nebo naopak odlehčit prostor svým humorným pojetím či souznít s přírodou třeba volbou materiálu, tvaru nebo inspirací v rostlinné či živočišné říši.
Žijeme v době, kdy „mít svého zahradníka“ už nepředstavuje punc zbohatlictví ani lenosti. A volba zahradního architekta začíná být podobně samozřejmá, jako spolupráce s bytovým designérem. Mohou za to odborníci, jako je právě Ferdinand – kteří svou prací i osvětou ukazují, že kvalitní práce s výsledkem „na míru“ sice něco stojí, ale zároveň znamená výnosnou investici do prostředí, kde bychom se měli cítit nejlépe – do našeho domova.
Úzká spolupráce s odborníkem a zodpovězení důležitých otázek a témat hned na začátku znamená jistotu, že do budoucna zůstaneme ušetřeni náročných předělávek nebo nelidského lopotění kolem záhonů. „Navrhujeme zahrady, které nabízejí zvládnutelnou práci. Takové, abyste na nich nic ‚nemuseli‘ nebo naopak mohli provozovat své oblíbené aktivity,“ říká Ferdinand a ví, o čem mluví – sám má čtyři děti a tři psy. A zahradu má krásnou.
Pro některé z nás je práce na zahradě koníčkem a určitým způsobem meditací a „čištěním hlavy“. O kus lépe to jde, když víme, jak na to. Předností osvíceného odborníka je nenechávat si své znalosti pro sebe, ale dělit se o ně s ostatními. Ferdinand tak činí v cyklu přednášek Flera Academy i online v rámci kurzu Žijte ve své zahradě, kolem kterého už vyrostla početná komunita „moderních zahrádkářů“. „Cílem není ukázat co jak dělat, ale přenést do zahrady svůj příběh,“ dodává Ferdinand.
„V kurzu pokládáme otázky, co ve své zahradě chcete, a nabízíme různé možnosti, jak to realizovat. Společně dojdeme ke konkrétním výsledkům – z čeho a jak velká by měla být terasa, kde v zahradě je potřeba vytvořit více soukromí a podobně,“ říká Ferdinand. Jeho kurz je důkazem, že nepotřebujeme prakticky žádné vstupní znalosti – stačí mít nadšení a spojit se s někým, kdo nám včas a dobře poradí, a ukáže, že zahrada může znamenat kreativní práci, ke které budeme rádi utíkat od té „skutečné“.