Absolvoval Fakultu architektury a designu Slovenské technické univerzity v Bratislavě. První pracovní zkušenosti nabíral v prestižních pražských ateliérech jako ADR a už dnes již neexistujícím Ateliéru Vyšehrad. Dnes působí jako hlavní architekt ve studiu Delicode. Jeho pracovní náplň zahrnuje širokou škálu projektů, od zařizování soukromých a komerčních interiérů až po architekturu bytových domů. Mezi nejnovějšími realizacemi studia patří rekonstrukce činžovních domů v pražských Nuslích a Holešovicích, včetně přestavby jednotlivých bytů dle individuálních požadavků majitelů. Peter razí názor, že rekonstrukce jsou ekologické. Proto preferuje recyklaci, opravy a adaptaci starých domů na současné bydlení. Tento přístup vnímá jako vhodný i v jiných oblastech života, a obecně se staví proti boření starých a krásných věcí.
Páteční pětka / Architekt Peter Požár ve víkendovém dotazníku
Jeho práce má až nezvykle široký záběr. Zvládne komplexní, náročnou rekonstrukci starých činžovních domů i vytvořit autorský návrh jídelního stolu a usadit jej do zažitého prostoru. Rád poznává příběhy budov, míst a příběhů a na jejich základě citlivě staví jejich budoucnost, díky čemuž získávají interiéry rozpoznatelnou a odvážnou tvář. Současně se nebojí hledat originály, nechat vyrobit historické repliky a adekvátně je kombinovat s moderními architektonickými prvky. Architekt Peter Požár v našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1.
Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Už nějakou dobu sleduji tvorbu značky Jan Société a právě tenhle týden mi od ní dorazil Mini bag z černé, hovězí kůže. Designem je svěží, přesto klasický a je skvěle zpracovaný. Udělal mi radost a čekám, že se z něj stane kousek, který mě nepřestane bavit. Nedávno jsem si také pořídil svůj první prsten, a to od Antonie Lecher. Líbí se mi na něm kombinace horizontálních a vertikálních linií, jeho éterická lehkost a až architektonická kompozice, jež na prstu není vůbec cítit, přesto je to nepřehlédnutelný umělecký objekt. Ve volných chvilkách hledám značku, která by mi na míru vytvořila set oblečení na každodenní nošení. Není to ale tak snadné, častěji se setkávám s konvenční společenskou módou.
2.
Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Nejraději mám, když mi někdo uvaří. Každý víkend děláme doma brunch, a za více než deset let, co tuto tradici udržujeme, mám už vychytaný recept na palačinkové těsto. Dělám je nasladko, s ovocem a s marmeládou od maminky. Na speciální příležitosti rád peču i sladké koláče na plech, nebo ovocné knedlíky plněné ovocem z naší zahrady. Do nich vkládám kuličku marcipánu, to mě naučila babička.
3.
Co vám přináší klid v duši?
Existuje jedno místo, kde se mi klid do duše vrátí spolehlivě, a to termální lázně Vals od architekta Petera Zumthora uprostřed švýcarských Alp. Koupele v termálních pramenech a vycházky po okolí zregenerují tělo a pobyt v prostředí jednoho z nejznámějších objektů moderní architektury v Evropě vám osvěží i duši. Na místě panuje až mystická atmosféra umocněná syrovou minimalistickou architekturou budov zapuštěných do svahu a obložených lokálním kamenem. Naposledy jsme si s přáteli ve Vals pronajali dřevěný „zumthor ferienhaus“ ve svahu nad vesnicí a každý den jsme začínali pohledem na majestátní skalnatý masiv skrz velká panoramatická okna.
4.
Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
Po etapě čtení knih o architektuře jsem se obrátil znovu k beletrii a moc si to užívám. Dostal jsme jako dárek čtečku a nedávno jsem v ní dočetl nejnovější česky vydanou knihu od Édouarda Luise Jak se stát jiným. Obnovil jsem také svou sobotní jarní a letní rutinu – brzy ráno cvičit s trenérem. Cestou domů se zastavím na trhu na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde koupím ovoce a zeleninu a v pekárně čerstvý chleba. Doma se už mezitím chystá zasloužený brunch.
5.
Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Ještě stále probíhá festival Jeden svět, během kterého jsem viděl britský film Psi jsou taky lidi. Není to zrovna oddechový formát, ale rozhodně stojí za vidění. Na příkladu Ameriky ukazuje rozporuplný přístup k vlastnictví psů. Psi jsou často vnímáni jako členové rodiny, přesto je zákon definuje jen jako věc. Film mě jako milovníka psů a zvířat obecně přivedl k úvaze v nových rovinách a asi i k většímu respektu k přirozenosti těchto bytostí.
