Vesnička Nesvačilka se od svého vzniku v době baroka příliš nerozšířila a na vrcholku nad obcí zůstal prostor, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů kulturní krajiny. Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, bylo také symbolické rozhodnutí: dodat víru do vyprahlé krajiny. I proto architekt zvolil princip centrální stavby na vrcholku kopce mezi poli, který působí jako maják – kaple jako orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu.
Boží architektura / Jak unikátní kaple propojuje tradici se současností
Obyvatelé jihomoravské obce Nesvačilka celé století toužili po kapli, po prostoru, který by fungoval jako duchovní srdce společenství. Farář René Strouhal společně s farníky nesdílel jen tuto touhu, ale také vizi: přinést svému kraji stavbu, která by nejen dotvářela okolní krajinu, ale měla by vliv na samotnou kulturu, společnost a dědictví tohoto místa. Cesta od prvotní myšlenky k finální stavbě však trvala dlouhých dvanáct let. Nyní kaple podle návrhu architekta Jana Říčného a architektů ze studia RCNKSK spatřila světlo světa.
Jako patronku si místní vybrali Pannu Marii Bolestnou. Symbol utrpení, které prožívala její příběh a emoce se odráží i v samotné stavbě. Spodní část, rulové kameny, představují lidstvo. Sedmero trámů, Mariiny bolesti. Z nebe dopadá světlo, závoj Mariiných slz. Jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple. Stavbu obklopuje prstenec křížové cesty, doplněný jabloněmi, které tvoří také alej vedoucí ke kapli a sad za ní navazující na záhumenní.
Konstrukce, jejíž základní kámen posvětil v roce 2009 při návštěvě Brna papež Benedikt XVI., je inspirována středověkými stavebními postupy, které vstupují do dialogu s moderními technologiemi. Dynamický prostor otevírají pět metrů vysoká vrata. Podlaha z dusané broušené hlíny, stěny soklu lomový kámen. Nosná lamelová konstrukce z tisíce dřevěných prvků tradičně spojovaných na čepy a klíny je vytvořena pomocí CNC frézy. Ručně tesané trámy volně protínají prostor, vynáší střechu a lucernu. Všemu kraluje ocelová věžička na střeše.
„Kaple není ukotvena v čase – netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se vás odvést mimo každodenní všednost. Důležitou roli při volbě materiálů hraje i jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě,“ říká architekt Jan Říčný z ateliéru RCNKSK.
Důležitým aspektem vzniku, který ovlivnil výsledek je, že stavba byla kompletně financována z darů, což prodloužilo dobu výstavby. „Tento čas mi ale umožnil nejen kriticky přehodnocovat vlastní návrh, ale také důkladně promyslet technické i významové stránky projektu a realizovat ho s pečlivostí,“ vysvětluje architekt.
Prostor lze rozdělit na část pozemskou (kamennou) a nebeskou (dřevěnou). Což platí i v exteriéru, kde dřevěná část je tvořena modřínovou fasádou, která se časem zbarví do stříbřitého odstínu. Symbolika materiálového řešení našla svůj výklad i u místního kronikáře a velkého nesvačilského patriota pana Víta Lízala staršího: „Stavíme z něčeho, co zde vždy obyvatelům chybělo – kámen a dřevo, pro „něco“ co zde také chybí – víru, pro kterou si musíme chodit do sousedních obcí.“
Vice najdete zde