Natalie Perkof je umělkyní s česko-ghanskými kořeny, která ve své tvorbě prozkoumává hluboké duality mezi materiálním a spirituálním světem, mezi ženskostí a mužským principem, či mezi živou a neživou přírodou. Její umění zahrnující malby, koláže, instalace i fotografie odráží holistický přístup k životu a odhaluje komplexní vztah mezi člověkem a přírodou. Natalie, která žije a tvoří v Brně, si se svými díly již vydobyla mezinárodní ohlas, včetně účasti na prestižních výstavách a veletrzích. Během události Prague Art Week (5.-8. září) ji společně s dalšími dvěma autorkami Habimou Fuchs a Evy Jokhovou můžete spatřit v rámci vůbec první veřejné přístupné výstavy bytové galerie Ovenecká 33 na pražské Letné.
1 / 5
Česká umělkyně s ghanskými kořeny Natalie Perkof společně se dvěma dalšími autorkami – Habimou Fuchs a Evy Jokhovou - se představí na vůbec první veřejné přístupné výstavě v pražské bytové galerii Ovenecká 33, a to v rámci události Prague Art Week. V rozhovoru odhaluje inspirace pramenící z jejího kulturního dědictví a duchovního hledání.
Ve své tvorbě se často zabýváte tématy duality – materiální a spirituální, ženské a mužské… Jaký význam má pro vás prozkoumávání těchto protikladů a jak je vnímáte ve své vlastní zkušenosti?
Vnímám, že veškeré dění na planetě se odehrává v dualitě a jejím neustálém vyvažování. Takže pochopení duality je jako pochopení pravidel hry, bez kterých tuhle hru nelze dobře hrát. Nicméně, nechápu to jako jediné pravidlo a je pro mě neskutečně zábavné a naplňující tahle nastavení objevovat. Umění je pro mě minivesmír, ve kterém mohu vše zkoumat. Skrze obrazy, které tvořím, pokládám vesmíru otázky, jejich odpovědi se mipoté na plátně určitým způsobem zjevují.
Jak si vybíráte médium pro konkrétní projekt a co vám každý z těchto formátů umožňuje vyjádřit?
Mým základním vyjadřovacím prostředkem je figurální malba s přesahem k určitému materiálovému experimentování (s karbonovou textilií, dřevěnými dýhami, fluorescentními barvami), protože mě jako součást vesmíru zajímá především člověk, sociální prostor, ve kterém funguje, a příroda. Potom záleží na konkrétním projektu, jestli do něj třeba víc zapadá fotografie. Například na výstavě v Hrdličkově muzeu mi umožnila přesně zobrazit různé odstíny kůže a tvary nohou, rukou a obličeje, kdy jsem pracovala s tématem sexuality. Mimochodem, sexualita se podle mě nejlépe demonstruje na rostlinách a krásně se k tomu hodí masožravé rostliny se svými tvary podobnými těm, jaké má ženské přirození (pozn. red. reference k autorčině výstavě v galerii Hunt Kastner). Jako médium mi není cizí ani video, které mi zase pomohlo zachytit časosběrný projekt v podobě prací na poli na naší rodinné farmě ve Vlčnově.
Jak konkrétně se ve vašem tvůrčím procesu odráží holistické pojetí světa, kterým jsou Vaše díla specifická? Je něco, co byste chtěla, aby diváci z vašich prací cítili nebo si odnesli?
Já jsem kdysi dávno dostala krásnou radu od umělce Václava Stratila, abych se více než egoistickým umělcem stala spíše prostředníkem mezi spirituální sférou a fyzickou sférou a nechávala přes sebe skrze obrazy lidem přenášet informace. A to je od té doby opravdu výchozím bodem mé práce a největší touhou, aby se skutečně k lidem dostaly informace, které v sobě nesou jakousi vyšší morální čistotu, nadhled, jasnost. A jestli se mito daří, samozřejmě posuzuje divák.
Ovlivňují vaše česko-ghanské kořeny i vaši práci? Jakým způsobem se tyto kulturní vlivy projevují ve vašich dílech?
Řekla bych, že silně. Především jsem od dětství byla neustále konfrontována se svým polovičním ghanským původem. A to pro mě bylo vždycky zvláštní, jelikož jsem do svých 27 let v Ghaně nikdy nebyla a vlastně tuhle část svých kořenů jsem začala zkoumat právě skrze svou tvorbu. Po své návštěvě Ghany jsem se absolutně zamilovala do textilií, které se tam produkují, a hledala jsem materiál, který by k této silné tradici odkazoval. Jako nejvhodnější mně přišla průmyslová karbonová a karbon-aramidová textilie, která má nádherné tkaní a barevnost, jež se opravdu podobá té ghanské. Od té doby se v mé tvorbě neustále objevuje.
Vaše účast na prestižních výstavách a veletrzích, jako je Art Cologne a Survival Kit 14, přinesla vaší tvorbě mezinárodní pozornost. Jaké jsou vaše zkušenosti s prezentováním svého umění na takovýchto platformách? Ovlivňují vaše další umělecké směrování?
Pro mě to byly nádherné zkušenosti, především tedy festival Survival Kit 14 v lotyšské Rize, kde jsem byla i fyzicky součástí a který měl zároveň podtitul „long-distance friendship“ a skrze uměleckou zkušenost mapoval historické pozůstatky politického rozpínání socialistických idejí ve světě. Konfrontace s umělci z různých koutů světa mě úžasně obohatila o různé pohledy na současné světové dění i dění na mezinárodní umělecké scéně. Člověku to otevírá hlavu v tom směru, jaké palčivé otázky tady máme jako Češi, kam mohu umístit svoji osobní zkušenost jako birasová žena a jak je možné je zasadit do mezinárodního kontextu.
Vaše díla jsou mimo jiné i součástí sbírky Muzea města Brna. Jaký význam má pro vás být součástí veřejných a soukromých sbírek a kam byste nasměrovala sběratele, kteří mají zájem o vaši tvorbu?
Pro mě je velmi důležité být součástí sbírek hned z několika důvodů. Je to ocenění mé práce, které přináší uspokojení a pocit, že moje tvorba je součástí aktuálního kulturního směřování. A dále poskytuje zásadní finance, které zajišťují to, že se opravdu mohu tvorbě naplno věnovat, plně zkoumat otázky, které mě jako člověka nebo nás jako společnost zajímají, a nacházet odpovědi, které posunují můj osobní a zároveň společenský život na vyšší úroveň.
O komentované prohlídce v prostoru Ovenecká 33 více zde