Poslední dva roky byly pro výtvarnici Lucii Jindrák Skřivánkovou velmi akční.
„Pandemie obecně odstartovala u lidí velký zájem o umění. Nejspíš proto, jak lidé byli zavření doma a svůj domov si začali zvelebovat a pořizovat si obrazy. Díky tomu jsem začala mít opravdu hodně práce. A to mě přirozeně motivovalo k velkým výkonům. Mohla jsem mnohem víc pracovat a dostávala se tak i víc do hloubky. Práce je můj život. V ateliéru, který mám nově půl roku na Novém Světě, bych mohla trávit veškerý čas. Když maluju, je to pro mě víc než meditace, je to únik z reality. Nutnost,“ říká malířka, která své nejnovější výtvarné počiny vystavuje hned na dvou místech – v outdoorové galerii Fasáda a na společné výstavě Fragmenty kaleidoskopu s Irou Svobodovou ve SmetanaQ Gallery.
Ve svých obrazech často pracuje s barvou, a ty, které jsou k vidění na výstavě do 29. ledna, vycházejí z tvorby brazilského architekta Oscara Niemeyera, kterého Lucie Jindrák Skřivánková velmi obdivuje.
Lucie Jindrák Skřivánková patří mezi současné nejúspěšnější umělkyně. Věnuje je převážně abstraktní malbě, ve které se zračí gesto, prožitek a energie. Ačkoli ji v těchto dnech zastihnete v Brazílii, její dílo lze momentálně spatřit hned na dvou pražských výstavních adresách.
Kde zrovna jste?
V Brazílii, kde měsíc cestujeme s celou rodinou. Plánované cíle kombinujeme s náhodnými nápady, kam se zrovna vydat. Potřebuji v životě dobrodružství, aspoň trochu. Ráda čas od času zmizím z běžného prožívání, abych si dopřála pohled na svět i na svou práci čerstvýma očima. Hlavně oceán a příroda mě dokáže harmonizovat a uklidňovat. Necítím tu žádný stres, žádné pnutí. Žádný vztek. Žádné negativní emoce, které mě občas sžírají ve městě. Jsem tu v zenu.
“Naplnilo se tu rčení o cestě, která je cílem, protože cesta pralesem nahoru i dolů byl zážitek pro nás všechny...”
Jaká místa jste objevila?
Nadšená jsem z Bahíi – opuštěného ráje u oceánu, kde jsou nekonečné pláže a bujná příroda. A když jsme strávili pár dní v Riu de Janeiru, největší zážitek byl výstup na horu Corcovado, na které se tyčí slavná socha Krista. Naplnilo se tu rčení o cestě, která je cílem, protože cesta pralesem nahoru i dolů byl zážitek pro nás všechny. Děti byly po čtrnáctikilometrovém výletě vyřízené, ale smály se ještě další čtyři hodiny.
Proč potřebujete cestovat?
Kromě toho, že odpočinek je důležitý – i pro ty, kteří mají práci, která je naplňuje a baví, získávám díky cestování odstup. A díky tomu hledám lépe odpovědi na otázky, které si kladu. Je to, co dělám, správná linka? Jsem autentická? Minulý rok jsem byla sama v Africe, letos vyšla Brazílie, kde můžeme být celá rodina, a já jsem za to moc vděčná.
Věnujete se i na dovolené tvorbě?
Vzala jsem si s sebou akvarelové barvy a papíry, ale pravda je taková, že jsem na ně ještě nesáhla. Ale hodně tu fotím a natáčím si krátká videa. Stříhám reelsy a sbírám podklady spíš pro digitální obsah. Stačí mi teď koukat na oceán a vnímat okolní přírodu.