Class of 2021 / Videoart umělce Mojmíra Bureše opanoval centra světových metropolí

Mojmír Bureš bylo známé jméno dosud hlavně mezi znalci z českého módního světa, kde mnoho let působil jako dvorní fotograf pražského fashion weeku. Nyní jeho umělecké dílo ale doslova obletělo svět. Burešův bezmála tříminutový videoart totiž nedávno ozdobil ikonické světelné bilboardy na londýnské Picadilly, Yunika Vision v rušné tokijské oblasti Šindžuku anebo náměstí Coex K Pop v centru Soulu.

Mojmírovo dílo se dostalo do finále prvního ročníku globálního uměleckého projektu CIRCA x Dazed Class 2021, nad nímž v čele s předsedkyní Marinou Abramovič drží patronaci mnoho slovutných umělců, jakými jsou např. Simone Rocha, Dexter Navy, Hans Ulrich Obrist či Jenn Nkiru. Pořádá jej sdružení CIRCA, jež stojí za organizací obřích uměleckých projektů ve veřejném prostoru společně s erbovním britským fashion magazínem Dazed.

Máš za sebou nedávný úspěch v soutěži Circa x Dazed Class of 2021 a na tvůj videoart se dívaly davy kolemjdoucích na třech nejexponovanějších lokacích v centru Londýna, Soulu a Tokia. Nakolik se věnuješ videu a jaký má ve tvé tvorbě význam?
Video a film jsou pro mě médiem, se kterým jsem vyrůstal a studoval ho, nicméně v mé současné tvorbě má mnohem větší místo fotografie a práce s ní. Baví mě přesto obě média kombinovat a prolínat, fascinuje mě přemýšlet o fotografii jako o filmu. Domýšlet si příběhy fotografií nebo je dotvářet a modifikovat jejich významy.

Jak bys svůj film těmto divákům vysvětlil?
Video Imagine reaguje na nedávné válečné střety mezi Izraelem a Palestinou. Zprávy tou dobou obletěla fotografie Anase Baby a stala se signifikantním záznamem konfliktu. Rozhodl jsem se do něj umělecky vstoupit a symbolicky vytvořit mír mezi zeměmi. Z tohoto snímku jsem vyretušoval a odstranil raketovou palbu obou znepřátelených zemí. Upravená fotografie, která zobrazovala ničení a násilí, se rázem změnila na fotografický záznam klidné noci.

Díky Class of 2021, který Circa a Dazed & Confused vyhlásili letos poprvé, jsi získal prostor ke tvorbě přímo v Dazed Studio sídlícím v prestižních ateliérech 180 The Strand. Jak bude tato spolupráce pokračovat?
Mám pro práci v těchto studiích zatím naplánovaný jeden úplně nový volný projekt a současně chci rozpracovat své dosavadní soubory a témata. Chtěl bych možnost členství využít také pro módní fotografii, protože toto místo je s ní a s nejnovějšími trendy v módní fotografii silně spjato. Myslím, že to bude natolik inspirativní prostředí, že tomu budu moct taky do jisté míry dát volný průběh a nechat jisté věci vyplynout a nechat náhodě.

K jakým tématům tě studium Royal College of Art inspirovalo a jakým směrem se rozvíjí v současnosti?
Téma, kterému jsem se během studia v Londýně věnoval, se převážně zabývá krajinou a teritoriem. Experimentoval jsem v ateliéru a hledal tvůrčí postupy, jak fotograficky propojit několik míst v jedno. Snažil jsem se tak o vytvoření úplně nových krajin. Současně jsem fotograficky kritizoval byrokracii, na kterou jsem v Anglii neustále narážel. Nyní tyto zkušenosti a experimenty už vnímám jako důležité pilíře mé práce a posouvám je dál.

Bývá politika nebo historie tvým tématem, nebo jaké události ve tvé práci nejvíce rezonují?
Ano myslím, že historie a konkrétně historie míst je jedním z témat, která mě fascinují. Jeden z fotografických souborů, na kterých jsem pracoval, se zabýval například koncentračním táborem v Dětřichově u Moravské Třebové. Tábor údajně nebyl oplocený, proto jsem na místě, kde je dnes jen prázdná louka, místo původní zástavby instaloval bílý papír a snažil se místo symbolicky oplotit. Tuto scénu jsem následně fotografoval. Snažím se být ve své práci apolitický. Nicméně myslím si, že politika k umění patří a vždy patřila a že umělci jsou ti, kteří by prostřednictvím své činnosti měli poukazovat na problémy ve společnosti.

Vím, že jsi osm sezon mimo jiné působil v čele fotografického týmu na Mercedes-Benz Prague Fashion Week nebo že pracuješ v Národní galerii. Jak se tedy v dnešní době žije umělci, který si ke svému vyjádření zvolil jako médium právě fotografii, musí se věnovat i komerční tvorbě?
V mém případě tomu tak je a komerční tvorbě se věnuji. Myslím, že se umělecká fotografie s tou komerční mohou velmi dobře setkávat a propojovat. Navíc si troufnu říct, že současný trend ve fotografii si tento přístup někdy žádá a autoři bývají vybíráni pro komerční zakázky na základě uměleckého portfolia a volné tvorby. Fotografové proto často pracují paralelně jak na svém uměleckém, tak i komerčním portfoliu.

Více o Mojmírovi Burešovi zde