Art Week / Jak se zorientovat v novém umění podle Lenky Bakeš

S jakou náladou jste vstoupila do nového roku?
S velkým odhodláním, jako kdybych se postavila na startovní čáru a měla běžet sprint, no a pak nikdo nevystřelil a závod se nekonal. Teď se nad tím usmívám. Vím, co chci. Na přesné podobě té cesty raději nelpím, ale zůstávám ve střehu.

Jak pracujete se svými vizemi? 
Snažím se je dotahovat do konce a nebýt frustrovaná, pokud mi něco nejde, nebo to nejde hned. Zároveň se je snažím předat, sdílet a propojovat s vizemi dalších lidí. Spolupráce je podle mne opravdu klíčová.



Jak vypadá váš běžný pracovní den? 
Vstávám brzy ráno, abych měla hodinku pro sebe a abychom se s manželem mohli spolu v klidu nasnídat. Obvykle pak rutinním způsobem u monitoru počítače plním položky z dlouhého “to do listu”, odpoledne naopak na poslední chvíli hekticky vyrážím na pracovní schůzky a večer se nakonec zastavím na vernisáž známých, nebo k do naší galerie Berlinskej Model a odměním se sklenkou dobrého vína. 

Čím teď žijete?
Připravuji dvě velké skupinové výstavy v zahraničí, mám rozpracovaný nový projekt s mojí uměleckou skupinou Duna, s mým týmem plánujeme letošní umělecký festival Prague Art Week… Je toho hodně a občas z toho mám závrať. Všechny tyhle věci ale spojuje moje nadšení pro současné umění. Jsou umělci jako Pierre Huyghe, Marguerite Humeau, nebo Korakrit Arunanondchai, kteří nám ukazují nejen novou vizualitu, ale především nové způsoby přemýšlení a žití, v nichž se k sobě lidé i další druhy vztahují empatičtěji. Přemýšlení právě o tomhle světě a vztahování se k němu, ať už skrze umění, jógu nebo jinou spirituální praxi mě udržuje při životě v těch náročnějších obdobích a je to můj vnitřní zdroj energie i v běžném životě.

Co vás v poslední době vzalo za srdce?
V téhle době, kdy jsou naše smysly přehlcené podněty, mě za srdce většinou chytnou zdánlivě obyčejné situace a zážitky z cest do divoké přírody. Stejně jako v současném umění, nejde jen o to, co vidíte, ale o to umět se dívat.


Kdy jste si naposledy splnila nějaký sen?

Český Fotograf Magazín společně s mezinárodní fotografickou platformou Futures nás pozval do Turína, kde jsme představili nové číslo magazínu s titulní stránkou opatřenou naší fotografií. Málem bych si to neuvědomila, ale je to splněný sen! Navíc ráda cestuji a návštěva podzimního Turína, kde tou dobou probíhal místní Art Week byla prostě úžasná.

Co jste se za poslední dobu naučila nového?

Péct chleba! A mám z téhle malé schopnosti opravdu velkou radost.

Jaké tři tuzemské umělce stojí za to sledovat a proč?
Jmenovat jen tři je pro mě hodně těžké, tak bych si tu volbu zjednodušila a doporučím vám tři tuzemské umělce, které stojí za to sledovat teď.
Začnu Terezou Štětinovou, protože patří k mladé generaci sochařek, jejichž práce je nadčasová, vskutku feminní, křehká, a Terezině případě zároveň pevně ukotvená. Její nová díla budete moct vidět od 17. února v galerii hunt kastner spolu s díly renomovaných autorek Evy Kmentové, Aleny Kučerové a Adély Matasové, Evou Koťátkovou, Alenou Kotzmannovou.
Na začátku března chystá novou výstavu David Krňanský, který se ve svých nových malbách po letech navrací k vrstvení motivů, neuspořádanosti uspořádaných tvarů, troufalému používání rozdílných barevných médií a dovolím si říct až lehkovážnému frajerství, které mu ovšem sluší. Výstava bude k vidění od 9. března v galerii Artefin v Měšicích u Prahy.

Nedávno jsme se také dozvěděli o velkém úspěchu české umělkyně Kláry Hosnedlové, kterou nově zastupuje White Cube, jedna z opravdu top of the top světových galerií. V záložce Artists na jejich webu Hosnedlovou najdete mezi Damienem Hirstem a výše zmiňovanou Marguerite Humeau. Myslím že není třeba nic dodávat. Klářinu sólovou výstavu budeme moct vidět v Londýnské pobočce White Cube až v roce 2025. V českém prostředí Hosnedlovou ale zastupuje zmíněná galerie hunt kastner, která plánuje její sólovou výstavu v Kunsthalle, Basel v příštím roce.