Autodesignér a umělec Marek Piano / Užívám si záměrné nedokonalosti

Na začátku jara jsem se vypravil do Brna za Markem do jeho ateliéru. Marek Piano je úspěšným automobilovým designérem se zkušenostmi z prémiových automobilek, tentokrát jsme si ale povídali hlavně o jeho originální umělecké tvorbě. Jak je pro něj umění důležité, dokazuje mimo jiné i to, že Marek před pár lety oficiálně za své příjmení přijal původní přezdívku z graffiti scény, na které umělecky vyrostl.

Markův ateliér se přiznačně k jeho profesi nachází ve staré garáži. Uvnitř je ale na co se koukat, pomalovaným boxovacím pytlem počínaje, přes zmenšeniny Kawsových postaviček, až po čínské bankovky s ručně domalovanými motivy. „Tohle si radši schovávám pro sebe, Číňané jsou na podobné věci docela hákliví,“ usmívá se nad svými „autorskými“ bankovkami.

Markova cesta k profesi autodesignéra započala podobně jako u mnoha jeho kolegů. Odmalička kreslil auta. A když zjistil, že by se tím dalo reálně živit, bylo rozhodnuto.
Stejně mocně ho ale lákala volná tvorba, které se věnuje dodnes. „Ovlivnila mě doba devadesátek, kdy jsem dospíval. S bráchou jsme sbírali plechovky, poslouchali metalový kapely a s jejich extrémní grafikou přicházela i doba graffiti. Pamatuju si taky kazety a na nich loga jako TDK, BASF, Sony, nebo krabičky marlborek. Kdo to nezažil, nepochopí… a i pro mě je to zpětně extrém. Proto mě baví na něm stavět další věci a dávat je do dnešních souvislostí,“ popisuje Marek Piano své první inspirace.

Jeho současný svět je však hlavně automotive design, který s poklidnou uměleckou činností v soukromí ateliéru má jen pramálo společného. Marek má navíc jedinečné srovnání reálií evropských a čínských designových studií. „Čína se hodně inspirovala evropským modelem, ale šlápla na plyn. Máte tam více příležitostí, relativně větší volnost v tvorbě, ale i násobně vyšší tempo,“ říká. „Je to výborný trénink, nebo spíš pořádně tvrdá posilovna, kde designér, který by jinde čekal na příležitost několik let, nabere velké zkušenosti během pár měsíců,“ přibližuje intenzivní práci v Asii.
„Čína je taky mnohem přímočařejší v jednání. Ať jste v Evropě pracovali na jakékoli pozici, tady začínáte tříměsíční zkušební dobu jako řadový designér a buď své kvality potvrdíte a pokračujete na místě, pro které vás přijali, anebo rychle ztrácíte respekt i důvěru.“

Automotive design je vůči ostatním designérským disciplínám velmi uzavřený svět, který se neustále střetává s vnějšími požadavky, ať už je to technika, marketing nebo legislativa a bezpečnostní předpisy. To jsou všechno velmi exaktní a na výkon orientované obory. Na druhou stranu, je zřejmé, že tento svět pro své vyjádření občas potřebuje lidi stojící aspoň částečně mimo systém. „Malování je pro mě především volnost bez kompromisu, a tak tím trochu vyvažuju touhu po absolutní dokonalosti, která prostupuje každý dobrý automobilový design,“ popisuje Marek, co jej motivuje k malování pláten. „Dlouho jsem hledal, co malovat. Od graffiti není k autům daleko, tvar je v principu velmi podobný, protože několik prvků tvoří celek. Snažím se propojovat precizní svět autodesignu a volné malování, protože se ve mně neustále prolínají.“

Jeho obrazy mají na sobě často velkou vrstvu barev, která tvoří reliéf malby. Marek plátna totiž často přemalovává. A než je obraz připravený k prodeji, obvykle několikrát radikálně změní podobu. „Procházím různými fázemi a baví mě různá témata – loga, automotive, abstraktní věci, která pak určitou dobu maluju pořád dokola, než ucítím, že je čas se posunout zas dál,“ vysvětluje Marek. „Moje technika malování je dost primitivní, nechávám se unášet aktuální náladou. Své obrazy neberu až tak vážně a chci se u toho hlavně bavit a uvolnit,“ říká mi, zatímco upravuje další obraz.

Vedle klasických barev Marek používá spreje, ale volné linky na plátnech provádí například i obyčejnou voskovkou. Linky vede nenuceně a hodně impulzivně, na jeho obrazech klidně stékájí silné vrstvy barev. Je to záměrná nedokonalost, kterou si Marek užívá. Na rozdíl od designérských skic aut tu nic nemusí být zcela přesné a dokonalé – ba právě naopak. „Při malování se snažím ignorovat veškeré manýry a techniky, které jsem se za celý život naučil, oprostit se od nich, a to mi pomáhá otevírat nové cesty. Jde mi o maximální otevřenost.“

Své dřívější práce ovlivněné zejména graffiti prezentoval v americkém Ohiu i New Yorku, Londýně, ale také ve Švédsku, Německu, Itálii a dalších zemích. Občas spolupracuje s architekty na nekonvenční výzdobě moderních kancelářských budov, jeho obrazy visí například v officech Škody Auto či na školách designu. „Moje plátna si ode mě nejčastěji kupují moji kamarádi z řad designérů a umělců. Ozývají se mi ale i lidé, kteří měli kdysi něco společného s graffiti scénou a dnes chtějí do svého domu něco překvapivého… A pak mně občas hrozně dlouho trvá, než jim to dodám,“ uzavírá s úsměvem Marek.