Z výčtu Patrikových profesních úspěchů nelze vynechani ani jeho knižní počin Alfabeta, za který získal ocenění Zlatá stuha. Tato interaktivní kniha pro děti představuje písmena abecedy hravou formou prostřednictvím skládaček a vystřihovánek. V roce 2018 založil vlastní nakladatelství Rukama, kde vydal pokračování své didaktické interaktivní knihy Alfabeta určené pro dětské publikum. Za ilustrace do knihy Left and Right, která vznikla ve spolupráci s newyorským nakladatelstvím Emmemm Publishing, byl v roce 2019 nominován na cenu Czech Grand Design v kategorii Ilustrátor roku. Patrik podporuje řadu neziskových projektů, jako jsou Rekonstrukce státu, Národní ústav duševního zdraví nebo Meetina.
Jeho tvorba se vyznačuje humorem, nadsázkou a hravostí a notnou dávkou osobitosti. Zaměřuje se na vizuální komunikaci a interaktivitu, pro nejmladší milovníky umění, pro které vytváří karetní a paměťové hry. Výrazně na sebe upozornil i znamenitými grafickými výlohami pro showroomy prestižního domu Hermès v Praze a ve Vídni. Patrik Antczak v našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1.
Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Čím dál více mám rád užitečné věci. Ze začátku si člověk říká: to nepotřebuju, ale jakmile si danou věc pořídí, rychle zapomene, jak vypadal život předtím. Jedním z takových produktů je stoprocentně bezdrátový vysavač Dyson, na který mě „nahlodala“ moje žena. Laserem vedený kotouč, který vám ukáže i ty nejdrobnější smítka na vaší podlaze – vskutku neuvěřitelné. Jsou pak momenty, kdy jdete poklidit pár drobků po snídani a najednou vysáváte celý byt. Nejde přestat, je to návykové! A vůbec nejlepší je to večer, když už je tma. Světelný senzor tak nasvítí všechno daleko lépe. Pustím si do uší oblíbenou hudbu a uklízím. Ten pocit, když okamžitě vidíte výsledek, je velmi uspokojující.
2.
Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Řekl bych, že umím skvěle pastu, kterou si doma vaříme asi nejčastěji. Z toho důvodu je mi sympatická právě italská kuchyně, kde je naprosto zásadní mít kvalitní suroviny, protože jich je v receptu většinou jen pár. Kvalita je prostě základ. Aktuálně je mým nejoblíbenějším recept pasta alla Norma – rigatoni s rajčatovou omáčkou se smaženým lilkem, sypané ricottou salata. Recept je původem z Katánie, kde jsme ho na našich cestách ochutnali v jedné zapadlé restauraci hned vedle trhů. Mám rád tyhle malé, prosté podniky, kde si na nic nehrajou. Sedíte u malého stolečku, který se většinou viklá, jídlo se servíruje na talířích, které toho hodně pamatují a do toho pozorujete život okolo – pokřikující lidi na trhu, zelené artyčoky nebo hlavy čerstvě vylovených mečounů. Myslím, že je to štěstí, když člověk může ochutnat své oblíbené jídlo přímo v místě svého vzniku, aby věděl, jak by mělo skutečně chutnat a pak se tomu ve svém domácím prostředí přiblížit nebo si naopak recept malinko přizpůsobovat o přísady, které vytáhnou určitou chuť. Verzi receptu, podle kterého připravuji tohle jídlo já, je od Yotama Ottolenghiho, ve kterém se lilky nesmaží, ale pečou v troubě a do omáčky se přidává oregano s trochou cukru.
Obecně mám ke stolování a vaření velmi vřelý vztah. Možná za to mohou i mé polské kořeny. V Polsku hraje jídlo důležitou součást rodinných setkání a nejrůznějších oslav. Všechno má svůj řád a posloupnost. Občas se tak pouštím i do komplikovanějších receptů, a věřím, že to je jako s každým jiným řemeslem – čím častěji recept vaříte, tím ho máte více zažitý a zvládáte ho prakticky po paměti. Kromě italské kuchyně mám rád ale i tu českou, respektive rakousko-uherskou. Troufnu si na svíčkovou nebo stroganoff, pochopitelně s domácím knedlíkem. Jeden z mých nejoblíbenějších zimních receptů je hovězí po burgundsku. Ten si troufám říct zvládám moc dobře a připravuji ho pokaždé, když máme hosty.
3.
Co vám přináší klid v duši?
Jen tak sledovat, co se okolo mě děje. Prohlížet si kolemjdoucí, přemýšlet nad jejich příběhy a rozvádět je v myšlenkách. Je to ale i třeba procházka v lese nebo v horách, vůně jehličí a hlíny po dešti. Mám hodně v oblibě zazimované objekty po sezóně. To ve mně vyvolává pocity plynutí času, člověk si zavzpomíná, kde byl, co prožil a těší se, co mu další rok zase přinese.
4.
Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
V poslední době jsem si zase oblíbil jógu. Co na to říct? Čím jsem starší, tím více musí člověk protahovat, a jóga je na to skvělá. Není nic lepšího, než se po ránu rozdýchat, a začít den nebo se naopak večer, kdy vše utichne, zklidnit, a vyčistit si hlavu od všetečných myšlenek. Zároveň jsem se vrátil k pravidelnému plavání, kterému jsem se věnoval v dětství. Shodou okolností žiji aktuálně ve Vídni, a mám to pár minut od nádherného bazénu Jörgerbad, který je nejstarším stále fungujícím vídeňským bazénem. Třikrát do týdne mají speciální akci, kdy otevírají v 6:40 a vstupné je za pár eur. Někdy se mi úplně nechce, ale ten blažený pocit, když už mám v ruce klíček od šatny a ve vzduchu cítí závan teplého, vlhkého vzduchu a chloru, to pak ze sebe nestíhám sundávat oblečení.
Co se tvorby týče, začal jsem více experimentovat a malovat. Věnuji větší péči ručnímu zpracování. Aktuálně tento proces upřednostňuji před digitálem, což je samozřejmě náročnější při větších projektech, ale zatím mě to hodně baví, a je to neskutečný relax. Tak uvidíme, kam se to vyvine.
5.
Který nedávno shlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Nedávno jsem konečně shlédl první sérii seriálu Hra na oliheň. Dříve jsem o tenhle seriál moc nejevil zájem, možná i kvůli všeobecnému šílenství, který před několika lety způsobil. Ale po loňské návštěvě Soulu, kde člověk nasál atmosféru prostředí, ve kterém se z části seriál odehrává, jsem si řekl, že mu dám šanci. Musím říct, že první sérii jsem tak slupnul jako kimbap! Docela surové, ale to je u korejské kinematografie klasika.
Každopádně seznam filmů, které na mě ještě čekají je pěkně dlouhý. Navíc s novými přírůstky, které jsem zaznamenal i s ohledem na nedávné udílení Oscarů. Těším se na film Konkláve, Brutalista nebo The Apprentice: Příběh Trumpa. Pokud máte rádi trochu surrealistické pojetí filmů (já to mám ve velké oblibě), tak film, který můžu vřele doporučit je Daaaaaalí!, skutečný falešný životopisný film o (sur)reálném umělci Salvadoru Dalím.
Patrika můžete sledovat zde